k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Strach ze smrti nás všechny žene vpřed

23. 5. 2018 — k47 (♪)

Nejsme nic než smítka prachu v ob­rov­ské ne­tečné bouři a všichni se bojíme ne­od­vrat­ného konce.

Různí lidé se s touto myš­len­kou vy­po­řá­dá­vají různě, es­ka­pis­tická sorta najde útěchu ve sva­tých tex­tech, které tvrdí, že když budou žít podle na­ho­di­lých pra­vi­del z doby že­lezné, bude všechno v po­řádku. To je ne­ga­tivní pří­stup – ne­dě­lej nic špat­ného, od­ří­kej, buď bo­ha­bojný a bude o tebe ně­ja­kým ne­prav­dě­po­dob­ným způ­so­bem po­sta­ráno.

Jiná škola života říká pravý opak – užít si ma­xi­mum v tomhle běhu a ne­če­kat na možné odměny v zá­větří života. To zní hrozně po­zi­ti­vis­ticky a od­vážně.

Ne­dávno jsem četl zpověď jedné osoby, která se při­hlá­sila k tomuto po­hledu na po­zem­ský čas a nemohl jsem se zbavit dojmu, že je to pří­stup hnaný stra­chem ve stejné míře. Dělej něco tady a teď, pořád a možná na chvíli za­po­me­neš.

Ona osoba byla ne­u­vě­ři­telně hé­do­nis­tická, jedna z těch, je­jichž his­torky na so­ci­ál­ních sítích hra­ničí s os­no­vou por­no­gra­fické novely na­psané au­to­rem s velice bujnou fan­ta­zií. Takže nej­spíš nešlo o nějaké pře­hod­no­cení ži­vot­ních po­stupů vstříc exis­tenční krizi, jen for­ma­li­zaci těch sou­čas­ných do stručné formy: „šukat a chcíp­nout“.

Což o to, to není zas tak špatné motto. Aspoň se něco děje. I když by se víc líbilo Morfin a chcíp­nout.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz