k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Stěhování

24. 2. 2018 — k47 (♪)

Stě­ho­vání není úplně nej­horší. Jde jen o přesun krámů z jed­noho místa na druhé, při­čemž po­lo­vinu z nich nikdo nechce, po­lo­vina zbytku je ne­po­třebná, ale držíme se jich jen ze sen­ti­men­tál­ních důvodů, a po­lo­vinu zbytku, který má nějaký po­ten­ci­ální užitek, by bylo možné oželet a ne­při­neslo by to žádné větší kom­pli­kace. Nikdo by si ztráty nej­spíš ani ne­všiml.

Vše­chen můj po­zem­ský ma­je­tek pojmou bez pro­blémů dvě velké tašky, pokud ne­po­čí­tám mat­raci a stoh knih. Ale ty nic ne­zna­me­nají. Buď jsem je už pře­četl a proto si je ne­mu­sím ne­chá­vat, nebo jsem je ještě ne­pře­četl a to zna­mená, že si je nej­spíš ne­pře­čtu už nikdy.

Nechci teď bránit ně­ja­kou ro­man­tic­kou formu mi­ni­ma­lismu nebo ideál oproš­tění se od všech po­zem­ských statků. Člověk pořád po­tře­buje něco, aby mohl fun­go­vat.

Nej­lépe to ví komik Ross Noble, který během požáru aus­tral­ské buši přišel o všechno (zmi­ňuje to u konce od­ka­zo­va­ného RHLSTP pod­castu). Zů­stalo mu jen ob­le­čení, které právě nosil. Pak si musel při­znat, že na­prostá vět­šina věcí jsou jen su­ve­nýry pro­ži­tého života a ko­lekce krámů, která nikoho ne­za­jímá. Když ze­mřeme, bude pro­dána, vy­ho­zena nebo spá­lena jako zby­tečné krámy.

Ale pořád po­tře­bu­jeme aspoň něco—nůž, vi­d­ličku, pero, kar­tá­ček na zuby. A tyhle věci se snadno sbalí do jedné nebo ma­xi­málně dvou vel­kých tašek.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz