k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Starý hliník (a další kovy) musí pryč

5. 9. 2018 — k47 (♪)

Potom, co začalo být jasné, že se mě vlastní kolo snaží zabít, se už nedalo couvat. Bylo na čase pro­vést up­grade a vy­mě­nit staré sešlé kom­po­nenty za nové, které mají o něco menší touhu po lidské krvi.

Na­kou­pil jsem nové kliky, pře­va­děče, stře­dové ulo­žení, řetěz. Zítra k tomu přidám ještě zadní kolo, novou kazetu a šlapky. Pak bude přerod kom­pletní a z pů­vod­ního bicyklu ne­zů­stane skoro nic.

Zatím jsem žádnou z no­vi­nek ne­na­in­sta­lo­val, jejich lesk a novota je skoro až hyp­no­tická, nechce se mi po­ru­šit jejich netknu­tou auru. Zatím jsem se pustil do opač­ného pro­cesu. Očesal jsem kolo od starého hli­níku a dal­ších kovů a musím říct, že šlo o proces ob­je­vo­vání, který byl plný pře­kva­pení a ne­če­ka­ných zvratů. Tedy vět­ši­nou šlo o pře­kva­pení ne­ga­tivní, ale i tak.

První z nich se uká­zalo ještě než závity začaly sténat: Měl jsem roz­dílně dlouhé kliky. Jedna měřila 170mm a druhá 175mm. Jaký di­le­tant stavěl moje kolo? Byl tohle důvod k re­kla­maci? Uznali by ji ještě i když jsem pro­pásl ob­vyklou zá­ruční dobu o jednu nebo dvě dekády?

Šlapky byly v hroz­ném stavu, plas­tová část nakřápnutá, hli­ní­kový pruh gro­teskně zde­for­mo­vaný, každý pád a každá rána o kámen za­kó­do­vaná v zpro­hý­ba­ném kovu. Ale na tom nebylo nic zvlášt­ního, funkci to ome­zo­valo jen okra­jově.

Kom­bi­nací hrubé síly a dů­my­sl­ných me­cha­nic­kých ná­strojů jsem stáhl kliky ze čtyřhranů, držely jako při­bité, jako kdyby za roky pro­vozu k sobě plochy při­rostly a stme­lily se do mo­no­li­tic­kého krys­talu. Chvíli jsem žil v iluzi, že by šly vy­bou­chat, ani ná­ho­dou, ne­hnuly se ani o vlas. Jako všechno ostatní byly v dě­si­vém stavu, nejen jedna delší než druhá, ale ozu­bená kola obrou­šená, okou­saná, zlá­maná a zo­hý­baná. Šlo o per­fektní vra­žedný ná­stroj, nejen tím, že z něj spadne řetěz a pošle jezdce k zemi, ale taky sám o sobě. Chyt­nout to za kliku a zuby vrazit někomu do lebky. Vrah se skrývá v každém z nás.

Na­ko­nec jsem vytáhl stře­dové ulo­žení a hned mě na­padlo, že takhle by asi nemělo vy­pa­dat. Na­chá­zelo se na něm víc rzi, než od­po­vídá tech­nic­kým normám, které při­pouští množ­ství velice blízké nule. Sa­motná osa se točila a v lo­žis­kách nic ne­drhlo, ale neměla tu hlad­kost a ply­nu­lost, jako batole v pekáči vy­ma­za­ném máslem. Měla jistý odpor, prav­dě­po­dobně lo­žiska měla své nej­lepší dny dávno za sebou.

Sa­motné stře­dové ulo­žení bylo chrá­něné za­dře­nými závity, které za boha ne­chtěly pustit. Pět nebo deset minut jsem myslel, že jsem po­ra­žený, že staré závity vy­hrály. Ale šlo o další po­tvr­zení pra­vi­dla, že není nic, co by ne­vy­ře­šilo vpravdě ab­surdní množ­ství apli­ko­vané síly.

Tady končí ex­kurze za me­cha­nic­kými hrůzami sta­rých strojů, šo­ku­jící v hrůzách, které od­ha­lila. Příště budu po­kra­čo­vat na po­zi­tivní vlně, staré se­lhá­va­jící orgány vy­tr­háme a na jejich místo vra­zíme nové, mladé a při­taž­livé ná­hrady. Kliky s in­te­gro­va­nou osou Shi­mano Deore XT? Sexy! Chtěl bych je vzít do po­stele a šeptat jim do ucha sladké ne­smysly. Ale víte jak jsem mluvil o vra­žed­ném po­ten­ci­álu? Radši zů­sta­nou v polici.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz