Co se skrývá na starých discích?

Asi takhle: Právě se snažím obnovit mrtvý NTFS disk. Podařilo se mi vytvořit obraz disku, ale ten není ve stavu, aby se dal připojit jako souborový systém a přečíst z něj užitečná data. Na druhou stranu to aspoň vypadá, že obraz není jen o náhodné smetí, obsahuje řetězce čitelného textu, navíc podle návodu forenzního experta a za hojné pomoci internetu, jsem v hexeditoru prošel strukturu disku a vypadá to na validní disk s jedním NTFS oddílem. MFT – tabulka všech souborů – je stále čitelná a tedy by neměl být problém přečíst obsah souborů, ať už je poškozený nebo ne.

Právě teď si dělám místo na disku, abych mohl udělat kopii obrazu, kterou zkusím nějak zachránit. Připadá mi ne zcela ideální provádět potenciálně destruktivní operace na jediném existujícím obrazu, když se disk netváří, že by dokázal vyprodukovat další. Jak říkal Lenin: Zálohovat, zálohovat, zálohovat.

V průběhu téhle eskapády jsem se dozvěděl o výkvětu souborových systémů devadesátých let, víc než jsem kdy chtěl vědět, ale co? Vždy je zajímavé se naučit něco nového. Navíc NTFS je celkem jednoduchý, nejde o copy-on-write bláznovství v duchu ZFS nebo btrfs, ale ve své podstatě jen seznam jmen souborů a pointery na clustery, kde se nachází jejich obsah. Kdyby žádná záchranná utilita nefungovala, bylo by snadné napsat si vlastní.

A taky, při úklidu na disku – což spočívalo hlavně v komprimování 1.1TB archivu 4chanu pomocí zstd – našel archivy fotek z roku 2016, které jsem nikam nedal. V té době nezačal experiment s ascii blogem a nepsal jsem na k47čku každý den, a tak se jen hromadily na disku a zapadávaly digitálním prachem. Ale teď se výborně hodí jako ilustrace postů nebo jako vycpávky, když se cítím víc líný než obvykle – a to není málo -, a nechci nic psát.

Takže za mě dobrý. Ale disk je stále Schrödingerův disk – živý a mrtvý zároveň. Na nadarmo se klasickým diskům říká rotující rez.