k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Sny, sny, sny, snn, syn, sss, snsssss...

3. 7. 2018 — k47

Takže asi tahle, před ně­ja­kou dobou jsem spus­til ex­pe­ri­ment, během kte­rého jsem se snažil zjis­tit, jestli můžu ovliv­nit vlastní sny a určit podobu tomu, co se mi zdá, na­star­to­vat lu­cidní snění a vy­ty­čit v jakých re­a­li­tách se budu po­hy­bo­vat, jaké světy a re­a­lity na­vští­vím. Takový byl plán. Bo­hu­žel ne­u­spěl, aspoň ne v pů­vod­ním zadání, přesto mi při­padá, že při­nesl nějaké dopady. V po­sled­ních týd­nech a mě­sí­cích mi při­padá, že si víc pa­ma­tuji své sny, skoro z každé noci si vzpo­menu na pár mi­ho­ta­vých útržků, ima­gi­nár­ních scé­nářů a krajin, kte­rými jsem se po­hy­bo­val ve stavu ne­vě­domí.

I přesto, že si více vzpo­mí­nám, s ti­ka­jí­cími vte­ři­nami frag­menty rychle mizí, hned po pro­bu­zení si pa­ma­tuji jen po­lo­vinu toho, co jsem zažil ve vlastní hlavě, ale děje se to čas­těji. To je jedna z věcí, která se změ­nila.

V po­slední době jsem také sny začal za­pi­so­vat. Ne­vě­řím, že mají ja­kou­koli spe­ci­ální roli, pre­dik­tivní hod­notu nebo nad­při­ro­ze­nou úlohu, jde jen o ego­cen­t­rická po­sed­lost vlastní myslí a pře­ne­seně i sebou samým. Začal jsem je za­pi­so­vat, ale pro­blém se za­pi­so­vá­ním je ten, že ve chví­lích těsně po pro­bu­zení, když jsou vzpo­mínky nej­ži­vější, nejsem ve stavu abych něco psal, ťukal na klá­ves­nici nebo škrá­bal na papír, v těch chví­lích, kdy stěží udržím ote­vřené oči a dis­po­nuji zcela mi­ni­mální ko­or­di­nací mo­to­ric­kých svalů. A právě proto jsem v ne­dáv­ných dnech změnil tak­tiku a začal jsem na­hrá­vat, pro­bu­dím se, na­kopnu vir­tu­ální dik­ta­fon a vlast­ními slovy popíšu vlastní sen, stále čer­s­tvý v mysli. To má dva dů­sledky.

Jeden je ten, že takto můžu vy­já­d­řit víc nuancí a de­tailů ze snu, který jsem právě prožil s tím, že ho do slov pře­píšu poz­ději. Ale na druhou stranu právě to, že pře­pi­suji poz­ději, když se vzpo­mínka de­fi­ni­tivně vy­kou­řila z paměti, vede k zpět­ným ob­je­vům za­po­me­nu­tých obrazů, kdy po­slou­chám vlastní una­vený, stěží bdělý a téměř ka­ta­to­nický hlas, jak po­pi­suji ne­prav­dě­po­dobné scé­náře, na­prosto bi­zarní pro­středí, která jsou tak ab­surdní, skoro až da­tais­tické, že by to i Dalí po­va­žo­vat za trochu pře­hnané.

Pokud pa­t­říte mezi ty, kteří stále prahnou po in­spi­raci, plně do­po­ru­čuji na­hrá­vat popisy vlast­ních snů. Možná tam ne­na­jdete, co jste hle­dali, ale uvnitř ob­je­víte vždy něco za­jí­ma­vého (nebo aspoň po­div­ného)

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz