k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Sny na přání

17. 1. 2018 — k47 (♪)

Zaráží mě, že mě to na­padlo až teď.

Už ně­ko­li­krát jsem tu po­pi­so­val sny. Ob­vykle jde o straš­livé a/nebo mo­rálně sporné výjevy, skoro nikdy nejsou pří­jemné, v noci mi neu­ro­nové sy­na­pse jiskří jako zkra­to­vaný obvod a kreslí obrazy to­tální a ne­po­psa­telné hrůzy. V lepším pří­padě je ne­vě­domá ima­gi­nace noci jen tak po­divná, bi­zarní, zvláštní, ob­skurní, ne­při­ro­zená a pi­to­reskní, že si uvě­do­mím, že jsem uvěz­nění ve snu a radši se z něj pro­bu­dím, zma­tený a po­bou­řený, abych unikl jeho ná­sled­kům.

„burrough and pills“ je nový „net­flix and chill“

Ně­ko­lik nocí zpátky se si­tu­ace změ­nila & měl jsem mi­mo­řádný sen, striktně 18+, příliš gra­fický na tom, abych ho tu po­pi­so­val, po­ru­šu­jící mi­ni­málně sedm z de­sa­tera při­ká­zání, za­chá­ze­jící za hra­nice toho, co se v běžné spo­leč­nosti po­va­žuje za slušné. S de­taily bych se ne­svě­řil živé duši i kdy­bych ███████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████. Jak říkám: Mi­mo­řádný.

Nebyla to jenom pro­cházka rů­žo­vým sadem. Ani v nej­lepší chvíli jsem ne­do­ká­zal unik­nout ob­vyklé ka­no­nádě děsu a ne­vy­svět­li­telné hrůzy. Udá­losti pro­bí­haly na pozadí his­to­rické re­kon­strukce smě­sice konce druhé svě­tové války a rudého teroru pro­vá­dě­ného s os­t­rými zbra­němi. Tisíce mla­dých mužů se s úsmě­vem na tváři za­bí­jeli palbou sa­mo­palů, ku­chali ba­jo­nety, vy­ha­zo­vali do vzdu­chu a sám jsem byl ne­u­stále v ohro­žení života. Mělo to svá po­zi­tiva ale i ne­ga­tiva.

Teď se do­stá­vám k tomu dů­le­ži­tému: Nikdy mě ne­na­padlo, zdali je možné ovliv­nit to, co se mi bude zdát. A vypadá to, že to do určité míry možné je. Podle všeho můžu sny po­po­str­čit ur­či­tým směrem za pomoci vi­zu­a­li­zace a au­to­su­gesce těsně před tím, než jdu spát/usnu. Když chci, aby se mi zdálo o někom nebo o něčem, můžu na­hnout misky vah tak, že budu o této osobě/před­mětu/pro­středí/abs­trakt­ním kon­ceptu pře­mýš­let před tím, než pře­padnu přes hranu snů.

Lu­cid­nímu snění se prý dá vy­po­moci, když si uvě­do­mím, že je něco špatně a musím být ve snu. Na­pří­klad hodiny po­každé uka­zují jiný čas nebo není možné číst z knih, pro­tože text je roz­mlžený nebo ne­smy­slný. Tomuto uvě­do­mění pomáhá (zase prý), když během bdě­lého stavu pro­vá­dím kon­t­roly, že se ne­na­chá­zím ve snu, na­pří­klad často kon­t­ro­luji ho­dinky, pak mi tento zvyk zů­stane i když spím a můžu ho využít pro start lu­cid­ního snění. Burrou­ghs říkal, že ve svých snech měl ruce černé jako uhel. V těch mých je často pro­stor roz­bitý a ne­spo­jitý, nemůžu chodit nebo se naopak můžu vzná­šet. Kdyby mi to došlo, mohl bych nad snem pře­brat kon­t­rolu.

Vliv také můžou mít vjemy jako sluch nebo čich. Když spáč něco slyší, může to za­kom­po­no­vat do svého ne­vě­do­mého pří­běhu. Tedy by bylo možné ně­ja­kou dobu před pro­bu­ze­ním pustit ur­či­tou na­hrávku a to může z mo­de­líny snů uplá­cat něco za­jí­ma­vého.

A přesně tohle je můj nový pro­jekt. Budu se snažit ovliv­nit vlastní sny, zkro­tit chaos ná­hod­ných obrazů a zfor­mo­vat ho dle vlastní vůle. Pokud budu mít úspěch, něco sem napíšu o pro­cesu a vý­sled­cích.

Stav ne­vě­domí se dá také použít jako ná­stroj pro řešení pro­blémů. Burrou­ghs se svěřil, že se mu ve snu někdy vy­je­vily věty („Where naked trou­ba­dours shoot snotty ba­bo­ons“) nebo celé ka­pi­toly knih. To by bylo taky fajn. Ale pro za­čá­tek bych se spo­ko­jil s ne­fal­šo­va­nými or­gi­astic­kými sny jako byl tamten.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz