k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Za zpěvu sirén

14. 6. 2018 — k47 (♪)

Teď po­slou­chám EP I Hear Sirens od stej­no­jmenné sku­piny a musím říct, že za mě dobrý. Takhle ne­u­vě­ři­telně op­ti­mis­tický a vzletný post-rock jsem po­tře­bo­val. Něco pří­mo­čarého a s po­zi­tivní zprá­vou, ale co přesto není nudné a ne­u­topí po­slu­chače v so­nic­kých klišé. Chví­lemi jde o post-rock v nej­čistší formě, ener­gický, dy­na­mický, dravý, ale stále zcela beze slov, jindy se pro­dírá na­děj­nými ky­ta­rami, které fun­gují jako emo­ci­o­nální obdoba She­par­dova tónu – zvu­kové iluze, která se tváří jako tón ne­u­stále ros­toucí výšky. Nahoru, nahoru, nahoru, plný zvuk kytar, jasný rytmus a op­ti­mis­tické & lehké doteky kláves. Eve­ry­thing Was Black And White Except The City Lights je per­fekt­ním pří­kla­dem, při­po­míná mi ně­které kusy od God Is an As­t­ro­naut2 .

I Hear Sirens – ať už EP nebo sku­pina jako taková – není žádná no­vinka. EP bylo vydáno v roce 2007, v době, kdy jsem začal po­slou­chat post-rock, 11 let zpátky, kdy svět byl o něco jed­no­dušší a op­ti­mis­tič­tější. Možná proto na mě cel­kové po­zi­tivní hu­dební linky tak fun­gují, mají v sobě něco z těch za­po­me­nu­tých let, kdy všechno fun­go­valo, kdy svět jel ma­xi­mální rych­lostí vpřed, hnaný pře­de­vším spa­lu­jící touhou mládí, naivní a naivně op­ti­mis­tic­kou, která neměla vady a vady byly vní­mány jen jako další výzvy. Ale to všechno je pryč, zů­stala jen chát­ra­jící těla, zde­vas­to­vané mysli a hudba jako důkaz, že to nebyl jen es­ka­pis­tický sen a že jsem skrz ty roky sku­tečně žili, že ty roky – i když z nich ne­pře­žilo nic – sku­tečně exis­to­valy a naše srdce v nich bila divoce a s pa­nic­kou hrůzou, že to všechno jednou může skon­čit. Teď je o deset let poz­ději a nikdo nemůže tvrdit, že svět je stejný jako tehdy. Jen blázen by to tvrdil, jen blázen v hře­ji­vém obětí ně­ja­kého moc­ného opiátu, který za­tlačí bo­lesti a roz­klad ne­od­vratně vkrá­da­jící se do našich těl a neu­ro­no­vých sou­stav.

IHS me­zi­tím vydali další dvě alba: Beyond The Sea, Be­ne­ath The Sky a pak Be­tween Con­s­ci­ousness And Sleep v roce 2013.

Od té doby uply­nulo pět let.

Zdá se to jako věč­nost.

Jen hudba zů­stala jako vzpo­mínka na čas, který nikdy nebyl


  1. Track Slow Moving Trains z alba F  A♯ ∞ od God­speed You! Black Em­pe­ror začíná zvuky kle­sa­jí­cího She­par­dova tónu (děkuji wi­ki­pe­dii).
  2. Pokud mě archiv ne­klame, God Is an As­t­ro­naut jsem začal po­slou­chat před deseti lety.
píše k47 & hosté, ascii@k47.cz