k47.cz    — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura | twitter FB


««« »»»

Rok nula

3. 2. 2018 — k47

Dneska je to přesně rok, co píšu/bloguji každý den. Začal jsem 3. února 2017 nakopnutý XimaraQueridou & od té doby tu skončilo něco přes 146000 slov textu + téměř 600 fotek. Nechci nic tvrdit o prozaické kvalitě nebo o užitečnosti poskytnutých informací, ale aspoň je toho hodně. Možná víc, než by se slušelo v civilizované společnosti, ale co... jak říkal Johny Truant v House of Leaves: "It may be the wrong decision, but fuck it, it's mine."

taky skoro rok stará fotka

Od doby, co se odehrály události dne nula, jsem se ponořil do několika často aktualizovaných blogů & jejich forma & kadence se mi zamlouvá—každé ráno se probudit, zkontrolovat RSS čtečku & přečíst si fragment světa & života popsané z kompletně cizího & nevlastního pohledu. Takových bych potřeboval ještě o něco víc.

Co dál?

Je jasné, že tenhle zápisek je jenom vycpávka, abych nemusel psát nic na čem by nějakým způsobem záleželo. Celkově jsem v posledních dnech nebyl v nijak kreativní náladě, nikdy se mi nepodařilo naladit na tu manickou vlnu, kdy mi prsty divoc tančí po klávesnici ve snaze to všechno zachytit do křehkých digitálních slov. Nad vodou mě z větší části drželo jen divoké blábolení o volbách, sporadické vypouštěním fotek eurokarnevalu & hlavně vyprazdňování přečerpávací komory archivu. Potřebuju pomoct jsem z bloku slov vyříznul během jedné bezesné noci pár měsíců zpátky. Ale ve frontě mám mnohem starší věci, které pamatují prehistorické doby, kdy všechny plochy pevniny byly spojené do superkontinentu Pangea. Ale na ty přijde čas někdy v budoucnu. V posledních dnech jsem taky shlédnul pár dokumentů Wernera Herzoga (& všechny stály za to), o nich tu taky zanechám pár slov. Pak taky zbývají poslední fragmenty fotografické evidence eurokarnevalu & další věci & projekty různé úrovně podivnosti a bezvýznamnosti, které jako velice efektivní prokrastinátor odkládám celé měsíce (jeden z nich už od začátku minulého léta). Kdybych neměl "uzávěrku" každou půlnoc, tak bych nikdy nic nedokončil. Takhle mám aspoň nějakou hybnost.

Doufám, že mi tahle mýtická hybnost od uzávěrky k uzávěrce vydrží další rok nebo do konce světa, podle toho, co přijde dřív.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz