k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Rok nula

3. 2. 2018 — k47 (♪)

Dneska je to přesně rok, co píšu/blo­guji každý den. Začal jsem 3. února 2017 na­kopnutý Xi­ma­ra­Que­ri­dou & od té doby tu skon­čilo něco přes 146000 slov textu + téměř 600 fotek. Nechci nic tvrdit o pro­za­ické kva­litě nebo o uži­teč­nosti po­skyt­nu­tých in­for­mací, ale aspoň je toho hodně. Možná víc, než by se slu­šelo v ci­vi­li­zo­vané spo­leč­nosti, ale co… jak říkal Johny Truant v House of Leaves: „It may be the wrong de­ci­sion, but fuck it, it's mine.“

taky skoro rok stará fotka

Od doby, co se ode­hrály udá­losti dne nula, jsem se po­no­řil do ně­ko­lika často ak­tu­a­li­zo­va­ných blogů & jejich forma & ka­dence se mi za­mlouvá—každé ráno se pro­bu­dit, zkon­t­ro­lo­vat RSS čtečku & pře­číst si frag­ment světa & života po­psané z kom­pletně cizího & ne­vlast­ního po­hledu. Ta­ko­vých bych po­tře­bo­val ještě o něco víc.

Co dál?

Je jasné, že tenhle zá­pi­sek je jenom vy­cpávka, abych ne­mu­sel psát nic na čem by ně­ja­kým způ­so­bem zá­le­želo. Cel­kově jsem v po­sled­ních dnech nebyl v nijak kre­a­tivní náladě, nikdy se mi ne­po­da­řilo na­la­dit na tu ma­nic­kou vlnu, kdy mi prsty divoc tančí po klá­ves­nici ve snaze to všechno za­chy­tit do křeh­kých di­gi­tál­ních slov. Nad vodou mě z větší části drželo jen divoké blá­bo­lení o vol­bách, spo­ra­dické vy­pouš­tě­ním fotek eu­ro­kar­ne­valu & hlavně vy­prazd­ňo­vání pře­čer­pá­vací komory ar­chivu. Po­tře­buju pomoct jsem z bloku slov vy­říz­nul během jedné be­ze­sné noci pár měsíců zpátky. Ale ve frontě mám mnohem starší věci, které pa­ma­tují prehis­to­rické doby, kdy všechny plochy pev­niny byly spo­jené do su­per­kon­ti­nentu Pangea. Ale na ty přijde čas někdy v bu­doucnu. V po­sled­ních dnech jsem taky shléd­nul pár do­ku­mentů Wer­nera Her­zoga (& všechny stály za to), o nich tu taky za­ne­chám pár slov. Pak taky zbý­vají po­slední frag­menty fo­to­gra­fické evi­dence eu­ro­kar­ne­valu & další věci & pro­jekty různé úrovně po­div­nosti a bez­vý­znam­nosti, které jako velice efek­tivní pro­kras­ti­ná­tor od­klá­dám celé měsíce (jeden z nich už od za­čátku mi­nu­lého léta). Kdy­bych neměl „uzá­věrku“ každou půlnoc, tak bych nikdy nic ne­do­kon­čil. Takhle mám aspoň ně­ja­kou hyb­nost.

Doufám, že mi tahle mý­tická hyb­nost od uzá­věrky k uzá­věrce vydrží další rok nebo do konce světa, podle toho, co přijde dřív.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz