k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Nejezděte na kole s vytahaným řetězem, špatně dopadnete

25. 8. 2018 — k47

Náhoda tomu chtěla, že právě před pár dny jsem se díval na video o 1x sys­té­mech – kolech, které mají vpředu jen jeden pře­vod­ník. Tyto mo­derní bicykly jsou osa­zeny narow-wide pře­vod­níky s masiv­něj­šími zuby, které lépe drží řetěz. Jeho sta­bi­lita je dů­le­žitá, pro­tože může spad­nout na obě dvě strany a na žádné se ne­za­chytí o jiný pře­vod­ník. Extra ochrana je třeba, pro­tože když člověk šlape ve stoje plně za­přený do pedálů a na­jed­nou mu pod nohama zmizí napětí řetězu, špatně to skončí.

Tedy to aspoň tvr­dili oni.

Ale přece to nemůže být tak zlé, říkal jsem si. Když ne­jez­dím v hro­zivě ná­roč­ném terénu, ne­klič­kuji na rych­lých stez­kách mezi kameny nebo se z kopců neženu še­de­sát­kou, tak to se mnou může na­nej­výš trochu hrk­nout, ale na­ko­nec to přece musím ustát, žejo.

Teď všem musí být více než jasné, že jsem se mýlil, pro­tože jinak bych nic nepsal. Když spadne řetěz v ne­správ­nou chvíli, jdete k zemi jako pytel bram­bor. To je celé.

Ale po­po­řádku: Po­tře­bo­val jsem na vlak, proto jsem skočil na kolo a vy­ra­zil z Cely nej­vyšší možnou rych­lostí. Po pár stech me­t­rech se prašná země zvedne do ne­dlou­hého trav­na­tého svahu. Ten vždy vy­jíž­dím na nej­těžší převod, stojím v pe­dá­lech a šlapu tak, aby mě na hřbetu kopce se­tr­vač­nost vy­ho­dila na sil­nici. Za­řa­dil jsem. Dobré. Po­sta­vil jsem se. Dobré. Zabral do pák. Dobré. Dal­ších pár temp. Pořád dobré. Ale na­jed­nou slyším zvuk, jako kdyby pod vodou prasklo oce­lové lano. Ve zmra­že­ném mo­mentu času, který se vlekl jako ka­ra­mel, se mi pro­hnalo hlavou jen la­ko­nické: Vypadá to, že padám.

Vy­ta­haný řetěz pře­sko­čil, spadl, ztra­til jsem oporu, pod­jela mi noha a zbytek pak byla his­to­rie na­psaná New­to­no­vými zákony pohybu. Na vlastní tělo jsem se pře­svěd­čil, že v kri­tické chvíli není možné udělat vůbec nic, jen se ode­vzdat pádu.

A závěr?

Jednak: Vy­ta­haný řetěz a okou­sané pře­vod­níky jsou ne­bez­pečné, pokud jez­díte aspoň trochu dy­na­micky a mi­lu­jete ten pocit šťav­na­tého zrych­lení, kdy se pod vámi otáčí svět. Kolo pře­žilo bez úhony, když ne­po­čí­tám řetěz, roz­ho­zené brz­dové botky a ma­lič­kou os­mičku na před­ním kole. Přesto budu muset vy­mě­nit ně­ko­lik ne­bez­pečně ocho­ze­ných kom­po­nent, hlavně přední pře­vod­ník + stře­dové ulo­žení. Jezdil jsem dlouho s okou­sa­nými zuby, ty mi vy­ta­haly nový řetěz, což ná­sledně vedlo ke kon­taktu s ma­tič­kou zemí.

Druhak: Helma je ne­zbyt­nost. Z fotky nahoře je vidět, že jsem letěl vrchem hlavy napřed a ven­ti­lač­ními sku­li­nami nabral dávku hlíny. Odnesl jsem si jen na­ra­žené zá­pěstí, sedřené před­loktí, bolest za krkem a jednu pro­lo­me­nou prasklinu v helmě – nevím sice jak jsem k ní mohl přijít, nedává ki­ne­tický smysl, ale aspoň jde o důkaz, že ta přilba něco dělala.

Vzpo­mí­nám si, jak před lety do cyklo-shopu, kde jsem zrovna něco ku­po­val, přišel chlap a chtěl helmu. Tu starou – roz­sek­nu­tou na dvě části – držel v rukách. Říkal, že za jízdy spadl hlavou na balvan, rána jako hrom, přilba roz­lo­mená, ale pře­čkal bez úhony. Teď po­tře­bo­val jen novou sko­ře­pinu tvr­ze­ného po­ly­sty­renu a ne měsíc a půl v ne­moc­nici a ná­roč­nou ope­raci lebky.

Ale jo, jinak to šlo. Dávám hod­no­cení šest z deseti.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz