k47.cz    — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura | twitter FB


Hudba a hry z dávných dob

publikováno 20. 4. 2018 od k47

Ono se to někdy tak seběhne. Začnu poslouchat nějakou hudbu, podívám se na jedno video a najednou zjistím, že žiju v minulosti. Ne, nestal se ze mě anachronista, jen jsem se nevědomky vydal na retrospektivní výpravu.

Hudbou myslím stará alba od Red Sparowes—post-rockového uskupení, které vzniklo roku 2003 a nevydalo nic nového od roku 2010. Osm let, sakra, kam se jen ten čas poděl?

Red Sparowes ve mě probouzejí představy, které nedokážu přesně popsat. Mají v sobě ingredience něčeho dávno zapomenutého. Jejich zvuk není možné popsat jinak než soundscape, je rozlehlý a masivní, ale přesto nenudí, některé skladby jsou dlouhé, skoro nekonečné, deset minut, dvacet, dávají si na čas, aby vybudovaly věže emocí, gradují, pomalu, pomalu, pomalu, proboha, nehrají si na okázalou prvoplánovitost.

The Sixth Extinction Crept Up Slowly, Like Sunlight Through The Shutters As We Looked Back In Regret nebo Like The Howling Glory Of The Darkest Winds, This Voice Was Thunderous And The Words Holy, Tangling Their Way Around Our Hearts And Clutching Our Innocent Awe jsou ty dlouhué & dechberoucí post-rockové hymny, které rostou pomalu a nenápadně a když si člověk nedá pozor a poslouchá je jen na půl ucha, za deset minut, v polovině skladby, ho ovládnou, kvílení kytar mu začne vibrovat mozkovnou, srdce mu začne bít rytmem bubnů. Tak to mám rád - něco mi zní v uších a za pár minut stojím polonahý v Cele, dlaněmi si na uši tisknu sluchátka, která nikdy nemůžou být dostatečně nahlas, aby naplno přenesla sílu onoho sonického sdělení.

V repertoáru ale mají i krátké & úderné věci jako třeba A Hail Of Bombs nebo In Every Mind. První má čtyři a půl minuty, druhá jen sto osmdesát šest vteřin a skončí téměř dřív než začne.

Red Sparowes je relikt dávných dob, který jsem začal poslouchat během minulé dekády, ale v následujících letech se mi vytratil ze sluchátek. Je na čase, abych se vrátil ke všem těmto zapomenutým skupinám a projektům a zjistil, jestli něco nezanedbávám neprávem.

Současně s navštívením staré hudby, jsem se vrátil k některým starým PC hrám. Ne že bych je hrál, jen jsem narazil na post-mortem přednášky některých známých titulů na GDC konferenci: Diablo, Doom, Fallout, X-Com. Tyhle všechny znám, ty všechny jsem hrál, také kdysi dávno, v časech, které teď už ani nevypadají skutečně.

Kam se jen ty roky ztratily?


vstoupit do diskuze    sdílet na facebooku, twitteru, google+

««« 21. 4. Nic jako publikum neexistuje
»»» 19. 4. Příliš užitečné

příbuzné články:
Za zpěvu sirén
Západní země
Russian Circles stahují kruhy 📷
65daysofstatic - první a poslední 📷
Zavřete oči a poslouchejte, hraje Mono 📷
Post-rock a Ibuprofen 📷

sem odkazují:
Přerůstá mi to přes hlavu

píše k47 & hosté, kontakt: ascii@k47.cz