k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Hudba a hry z dávných dob

20. 4. 2018 — k47 (♪)

Ono se to někdy tak se­běhne. Začnu po­slou­chat ně­ja­kou hudbu, po­dí­vám se na jedno video a na­jed­nou zjis­tím, že žiju v mi­nu­losti. Ne, nestal se ze mě ana­chro­nista, jen jsem se ne­vě­domky vydal na re­trospek­tivní vý­pravu.

Hudbou myslím stará alba od Red Spa­rowes—post-rocko­vého usku­pení, které vzniklo roku 2003 a ne­vy­dalo nic nového od roku 2010. Osm let, sakra, kam se jen ten čas poděl?

Red Spa­rowes ve mě pro­bou­zejí před­stavy, které ne­do­kážu přesně popsat. Mají v sobě in­gre­di­ence něčeho dávno za­po­me­nu­tého. Jejich zvuk není možné popsat jinak než sound­s­cape, je roz­lehlý a masivní, ale přesto nenudí, ně­které skladby jsou dlouhé, skoro ne­ko­nečné, deset minut, dvacet, dávají si na čas, aby vy­bu­do­valy věže emocí, gra­dují, pomalu, pomalu, pomalu, pro­boha, ne­hrají si na oká­za­lou pr­vo­plá­no­vi­tost.

The Sixth Ex­tinction Crept Up Slowly, Like Sun­li­ght Through The Shut­ters As We Looked Back In Regret nebo Like The How­ling Glory Of The Dar­kest Winds, This Voice Was Thun­de­rous And The Words Holy, Tan­g­ling Their Way Around Our Hearts And Clut­ching Our In­no­cent Awe jsou ty dlou­hué & dechbe­roucí post-rockové hymny, které rostou pomalu a ne­ná­padně a když si člověk nedá pozor a po­slou­chá je jen na půl ucha, za deset minut, v po­lo­vině skladby, ho ovlád­nou, kví­lení kytar mu začne vib­ro­vat mozkov­nou, srdce mu začne bít rytmem bubnů. Tak to mám rád – něco mi zní v uších a za pár minut stojím po­lo­nahý v Cele, dla­němi si na uši tisknu slu­chátka, která nikdy ne­mů­žou být do­sta­tečně nahlas, aby naplno pře­nesla sílu onoho so­nic­kého sdě­lení.

V re­per­toáru ale mají i krátké & úderné věci jako třeba A Hail Of Bombs nebo In Every Mind. První má čtyři a půl minuty, druhá jen sto osm­de­sát šest vteřin a skončí téměř dřív než začne.

Red Spa­rowes je relikt dáv­ných dob, který jsem začal po­slou­chat během minulé dekády, ale v ná­sle­du­jí­cích letech se mi vy­tra­til ze slu­chá­tek. Je na čase, abych se vrátil ke všem těmto za­po­me­nu­tým sku­pi­nám a pro­jek­tům a zjis­til, jestli něco ne­za­ne­dbá­vám ne­prá­vem.

Sou­časně s na­vští­ve­ním staré hudby, jsem se vrátil k ně­kte­rým starým PC hrám. Ne že bych je hrál, jen jsem na­ra­zil na post-mortem před­nášky ně­kte­rých zná­mých titulů na GDC kon­fe­renci: Diablo, Doom, Fallout, X-Com. Tyhle všechny znám, ty všechny jsem hrál, také kdysi dávno, v časech, které teď už ani ne­vy­pa­dají sku­tečně.

Kam se jen ty roky ztra­tily?

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz