k47.cz    — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura | twitter FB


««« »»»

Radši nevědět

1. 3. 2018 — k47

Hrabal jsem se ve statistikách jednoho webu ve snaze provést něco, co by aspoň vzdáleně připomínalo analýzu čtenářské základy. Dat bylo hodně, byla však jen velice rudimentální a navíc plná spamu a aktivit ruských botů. Pokud si chcete udělat představu, tak to bylo na úrovni logu apache web-serveru a několika málo databázových tabulek. Prokousal jsem se přes filtrování, abych z dat vylámal očividné lži, podvody a snahy o manipulace. Pak jsem provedl jednoduché párování uživatelských jmen přes IP adresy.

Dívám se do výsledných tabulek, aby dostal představu, s čím pracuji. Najednou jsem očima zavadil o kombinaci jména a přezdívky, které znám. "Jaká je šance, že se něco takového stane," prohnalo se mi hlavou a trochu mě to rozveselilo.

Pak jsem pohlédl vedle do kolonky vydolovaných aliasů a dobrá nálada zmizela jako starý sen. Tenhle člověk, kterého jsem znal, byl zároveň jeden z nich, jeden z těch hlučných nacionalistů a populistů s proto-fašistickými názory, kteří se považují za hrdé Čechy a vystupují proti všemu cizímu. Proboha proč!

Bylo lepší nevědět.

Na druhou stranu aspoň používal alternativní jméno pro své ošklivé já a nekazil jím vzduch kolem svých běžných kontaktů.

Ok, tohle bylo zvláštní. Na chvíli jsem nahnul misky vah ve svůj prospěch. Začal jsem o tom dumat a připadá mi, že společenský kontrakt se z velké části zakládá na dvou věcech: rovnosti a hodnověrném popření. Možná to nedává žádný smysl, možná jenom melu naprázdno, ale vyslechněte mě. Velká část jedinců se kterými máme rapport, se nachází na velice podobné příčce společenského žebříčku. Nejsou vysoko nad námi, ani hluboko pod námi, jsme si více méně rovní. Ve většině případů jsme jen lidé, omylní, smrtelní, nedokonalí lidé, žádní mesiáši, žádní otroci.

Tím, že jsem dostal přístup k té informaci o utajeném životě jiného člověka, jsem narušil tohle ekvilibrium, věděl jsem víc, měl jsem víc znalostí a tedy i páky. Najednou se ukázalo, že nejsme rovní. Aspoň v jedné konkrétní rovině jsme uhněteni z docela jiného těsta. Iluze stejnosti se rozplynula. Ukázalo se, že že bojujeme na docela jiných frontách.

Další ingrediencí kontraktu je hodnověrné popření. Druhý člověk může být anti-islamistický pananoik, který ve volném čase na facebooku přitakává, když se diskutuje, jak přesně by měly být zabité děti přistěhovalců, ale když to nevíme, tak můžeme předpokládat, že pravděpodobně není. Protistrana není perfektní, neodpovídá na maily včas, zapomíná na zprávy, ale vždycky pro to má nějaké vysvětlení, vždycky to může nějak zaonačit. To jsem nebyl já, mail jsem ti poslal, ale asi se někde ztratil. Může to být lež, ale my nevíme.

Ale já jsem věděl, díval jsem se na záznamy, které nepopiratelně spojují jeho hezkou identitu s tou ošklivou. Najednou jsme si nebyli rovní. Najednou jeden měl znalosti a moc nad tím druhým.

Jak říkám: Radši nevědět.


+1: Zrovna jsem se podíval do statistik a co nevidím: Zápisek o Rorschachově testu se dostal do vyhledávačů & začali mi sem z nich chodit hosti. Na seznamu je na třetí stránce výsledků, na googlu na šesté, na bingu se nedá dohledat, na DuckDuckGo také není.

Zařadil se tak mezi nejvyhledávanější texty tady na k47čce po boku takových monster jako je Kosinová podobnost, Hromadný update v jednom SQL dotazu, Kdy vám SQL_CALC_FOUND_ROWS zabije databázi, Nejlepší filmy všech dob (část první), William S. Burroughs - Nahý oběd, Filmy o jaderné válce, Vysokorychlostní železnice nebo Google je Zlo.

vstoupit do diskuze    sdílet na facebooku, twitteru, google+

příbuzné články:
Proto-proto-fašisti

sem odkazují:
Nic jako publikum neexistuje

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz