k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Psychopat

10. 9. 2018 — k47

Ně­mecké duo Por­no­pho­nique v pís­ničce I want to be a ma­chine zpívá

I want to be a ma­chine
Chec­king all my sys­tems on a 7-inch tft screen
Listen to me, listen to me, listen to me
Can't you see me?
That I wanna be
I wanna, wanna be a ma­chine

I když to tak může vy­pa­dat, nejde o volání po idi­o­tické utopii post-hu­ma­nismu, jako vy­stři­žené z ší­le­ných mus­kov­ských pro­roc­tví, kde všichni budeme ky­borgy, při­po­jení ner­vo­vými mosty k síti, abychom mohli kon­ku­ro­vat umělé in­te­li­genci. Jde o přání něčeho mnohem skrom­něj­šího a mnohem lid­štěj­šího. O ně­ko­lik veršů dál dvo­jice oz­bro­jená akus­tic­kou ky­ta­rou a ga­me­boyem upřes­ňuje:

Can't you see?
I don't want to be
I don't wanna be con­t­rolled by fear

Nechci být ovlá­dán stra­chem. O tuhle myš­lenku se opírá celý track. Proto vy­vo­lá­vají sny o me­ta­mor­fóze v robota, v ne­lid­ského me­cha­nic­kého agenta, který není pod­ří­zený citům, em­pa­tii a dalším ná­stra­hám lid­ství jako je strach, po­chyb­nosti, zra­ni­tel­nost nebo vědomí vlastní smr­tel­nosti, jde o sou­strojí, které můžeme po­cho­pit, může po­cho­pit samo sebe a samo sebe ovlá­dat. Proto zpí­vají, že chtějí kon­t­ro­lo­vat vlastní sys­témy na (pří­jemně ana­chro­nis­tic­kém) sed­mi­pal­co­vém TFT dis­pleji. Jde o formu úniku z kom­pli­ko­vané pasti k jinému, ne nutně ob­jek­tivně lep­šímu, uspo­řá­dání, kde jsou všechny ná­strahy lid­ství a kom­ple­xity po­tla­čeny, ne­brzdí člo­věka, ne­za­tě­žují ho, ne­sva­zují mu nohy a ne­táh­nou ho do hlubin, kde může být vlast­ním pánem. Je to forma úniku před zra­ni­tel­ností a před těžko kon­t­ro­lo­va­tel­nými emo­cemi.

Někdy o tom může uva­žo­vat každý z nás, jen te­o­re­ticky, po­cho­pi­telně, jako o blá­hové před­stavě, že může exis­to­vat jiný život, jako ne­u­sku­teč­ni­tel­nou jiskru es­ka­pismu.

Exis­tuje sorta lidí, po­va­žo­va­ných za du­ševně ab­nor­mální, kteří žijí bez em­pa­tie, pocitu viny a citu pro ostatní – psy­cho­paté. Možná jsou to oni, kteří žijí jako roboti. Možná někdy za nej­tem­něj­ších nocích sníme být jedni z nich, žít život bez emocí a unik­nout peklu ostat­ních lidí.

Jon Ronson napsal knihu o psy­cho­pa­tech Psy­cho­path Test, ve které sle­do­val pří­běhy ně­ko­lika lidí se so­ci­o­pa­tic­kou po­ru­chou. Ti z nich, kteří ne­skon­čili s do­ži­vot­ními tresty za ně­ko­li­ka­ná­sobné vraždy, a byli schopní fun­go­vat ve spo­leč­nosti, ne­vi­děli vlastní stav, ne­vě­děli, proč by na něm mělo být něco pa­to­lo­gic­kého. Chy­bě­jící em­pa­tie a soucit je zvý­hod­ňo­val, nikdy se ne­mu­seli za­sta­vo­vat, ne­mu­seli se zdr­žo­vat a brát zřetel na ostatní. Proto jich značná začne stou­pat po ma­na­žer­ském žeb­říčku s dra­vostí žra­loků. Jejich defekt je vnímán jako cha­risma, šarm a se­be­vě­domí, i když jsou dutí, ma­ni­pu­la­tivní, ne­zod­po­vědní, nar­ci­sis­tičtí a chro­ničtí lháři. Nikdy ne­vi­děli vlastní obraz, nikdy ne­po­cho­pili vlastní defekt.

To jsou ti šťastní. Jiní v ne­schop­nosti cítit pře­padli přes hranu zákona a spo­ly­kal je trest­ně­právní systém. Ne­do­ká­zali činit mo­rálně při­ja­telná roz­hod­nutí, ne­cí­tili by­tostný odpor k vraždě bliž­ního svého, ne­do­ká­zali kráčet v botách svých obětí, po­hy­bo­vali se v re­a­li­tách, které ostatní jen stěží můžou po­cho­pit a jen po­tajmu a o ostu­dou po nich toužit jako po ab­so­lut­ním úniku z otěží lid­ství, jak to kdysi napsal Dr. John­son: „He who makes a beast of him­self gets rid of the pain of being a man“. On to myslel v kon­textu al­ko­holu, ale platí to pro každou formu úniku.

Přesto psy­cho­pa­tie není onen stro­jový stav po kterém Por­no­pho­nique volají. Ve skladbě také zazní

I need, need one
I need so­me­one
To con­t­rol the things inside
Oh, ope­ra­tor, I need an exit
Oh, ope­ra­tor get me out of here

Chtějí také ovlá­dat vnitřní stav, nejen k němu být slepý a ne­cí­tit jeho váhu. Ale možná že to­tální únik je to nej­lepší, v co můžeme doufat.


+1: V li­te­ra­tuře také exis­tuje pojem acqui­red so­ci­o­pathy neboli zís­kaná so­ci­o­pa­tie, která někdy vzniká jako ná­sle­dek těž­kého zra­nění mozku. To zna­mená, že by bylo možné stav em­pa­tické pus­tiny a ma­ni­pu­la­tiv­nosti vy­tvo­řit uměle v la­bo­ra­tor­ních pod­mín­kách. Roz­hodně by se pa­to­lo­gická ne­e­xis­tence skru­pulí hodila na zlep­šení ka­ri­ér­ního po­stupu. A pokud máme mít mor­fo­lo­gic­kou svo­bodu, pak by takové změna nebyla ne­le­gální, jen mo­rálně sporná. Ale to už nebyl pa­ci­en­tův pro­blém, pro­tože jeho cit pro mo­ra­litu by byl právě vyňat z jeho mysli.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz