Psi jsou divní

Jako vážně. Když o tom chvíli přemýšlíte, psi jsou doopravdy divní. Jde o geneticky modifikovaná zvířata žijící v symbióze s člověkem již desítky tisíc let. Všechny varianty psů od miniaturních opičích pinčů až po gigantické vlkodavy spadají do poddruhu canis lupus familiaris. Všechna ta neskutečná variabilita je obsažena v jediné taxonomické kolonce. To je taky divné.

Proč o tom píšu? Dneska ráno hned po probuzení jsem začal na internetu hledat obří plemena psů. V lebce mi zůstal zaseknutý fragment snu o psech, kterého jsem se nemohl zbavit. Když jsem pak narazil na obrovského novofundlandského psa, na malou chvíli jsem pochybil a dovolil, aby se mi v hlavě objevila myšlenka: „Bylo by super mít takové zvíře.“ To byla neodpustitelná chyba.

Menší psi žijí déle než obři a míšené rasy přežijí ty čistokrevné. Nebylo by morální přivést na svět (nebo podporovat přivedení) živou bytost, která zemře za několik krátkých let, jen proto, že se mi líbí, jak vypadá. V takovém případě by nešlo o nejlepšího přítele člověka, ale jen biologickou hračkou, dýchající dekoraci – od návrhu vadnou a trpící jen kvůli marnivosti majitele.

Psa (nebo jiné zvíře) bych si pořídil jen kdyby byl velice inteligentní a to v jedné specifické oblasti: Kdyby rozuměl ironii. Představte si, že venčíte psa a cestou uvidíte hasičské auto v plamenech, podíváte se na psa, pes na vás a oba chápete, že tohle je ironické. Pokud by nějaké zvíře dosáhlo této mety, uvažoval bych o něm.

A pokud bude nejhůř, koupím si gigantického odporného pavouka. Říká se, že když psovi přinesete jídlo, myslí si o vás, že jste bůh, když ho přinesete kočce, myslí si, že ona je bůh. Když dáte potravu pavoukovi, nemyslí si nic, nic pro něj neznamenáte, v jeho světě nemáte žádné místo, žádnou zvláštní roli, neexistujete. Přesně takovou netečnost dokážu ocenit.

+1: Alternativní plán: Pořídit si zvíře, které v průměru žije X let, X let před tím, než bych podle statistik měl zemřít. Pak to zalomíme spolu.

+2: Podobně variabilní jako psi je zelí.