k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Proti komunistům dneska protestuje každej

5. 3. 2018 — k47 (♪)

Pro­tes­to­vat proti ko­mu­nis­tům je po­pu­lární, jak za to, aby ti his­to­ričtí zů­stali na strán­kách učeb­nic his­to­rie, tak proti pro­hreškům těch sou­čas­ných. Fun­guje to, pro­tože ko­mu­nisty lidé buď nemají v lásce, nebo jsou jejich voliči, ne­ut­rální tábor zeje prázd­no­tou (IMHO). Pokud vím, KSČM se ne­distan­co­vala od mi­nu­lého režimu a jde tedy přímé o po­kra­čo­vání jeho du­chov­ního odkazu.

Z těchto důvodů se vždycky najde někdo, kdo vyrazí s transpa­renty a vlaj­kami ČR a EU ukázat svůj ne­sou­hlas. Pro jiné cíle se maso a krev do ulic shání hůř. Ale když se spojí dvě osoby zájmu – ko­mu­nista/mlá­tička On­drá­ček a Babiš – Vác­la­vák začne pras­kat ve švech. A já tam byl, pro­tože proč ne?

Možná že tahle akce byla po­sled­ním kopnu­tím do hni­jící mrt­voly. Ko­mu­nis­tická strana ko­nečně sko­mírá, ve vol­bách do­stá­vají stále méně a méně hlasů, jejich člen­ská zá­kladna řídne a mizí v hro­bech. Prů­měr­nému voliči je 60 let, čle­novi 74 let a vět­šina si svou par­tajní pří­sluš­nost pře­nesla z mi­nu­lého režimu.

Velký ko­mu­nis­tický pro­jekt mi­nu­lého sto­letí končí a není nic, co by ho v čirém mě­řítku ambicí (včetně těch kri­mi­nál­ních) na­hra­dilo. Dneska se chleba láme v ose li­be­rální/kon­zer­va­tivní, so­ci­a­lis­tická témata nikoho ne­za­jí­mají, nejsou mo­derní, nejsou kon­tro­verzní, nejsou sexy, po­pu­lis­mus táhne víc.

Ale přesto: Když člověk začne ko­ke­to­vat s ra­di­kálně le­vi­co­vými myš­len­kami, ne­zna­mená to ještě, že schva­luje každý ko­mu­nis­tický režim, který kdy exis­to­val a bude exis­to­vat. Po­va­žo­vat temné dekády naší his­to­rie za po­zi­tivní kra­to­chvíli je ne­bez­pečné. Schva­lo­vat Sta­li­nis­tický režim může jen bez­citný idiot, stejně jako Pol Po­to­voo ge­no­cidní ší­len­ství, Maovy hla­do­morné re­formy nebo sou­čas­nou Čínu, které z ko­mu­nis­tic­kého režimu zů­stala jen despo­cie.

Jestli je možné mít proto-so­ci­a­lis­tický stát bez dik­ta­tury a ty­ra­nie, je otázka na kterou his­to­rie nedává po­zi­tivní od­po­vědi. Přesto jde o dvě roz­dílné věci. Jednu z nich nikdy více, druhou možná, nějak, někdy, opa­trně, dou­fejme.

Byl jsem tam, ale zmizel brzo poté, co se akce roz­jela naplno a davy skan­do­valy hesla, kterým nebylo příliš ro­zu­mět. „Máme holé hlavy?“ nebo to bylo „Už jsme tady?“ Těžko říct. Hus­tota lidí na­rostla za únos­nou mez a nemohl jsem fun­go­vat tak, jak bych chtěl: Foťák v jedné ruce, blesk v druhé, pro­plou­vat davem a chovat se ne­o­ma­leně. O co všem okolo šlo, nebylo skoro dů­le­žité, byl jsem na ex­kurzi, na lovu, na výletě.

Do dolní po­lo­viny ná­městí smě­řo­val ne­u­stá­va­jící proud lidí, který pořád sílil. Už v půl sedmé se nedalo volně projít shora dolů a člověk se musel pomalu tlačit sku­li­nami v živé tkání a omlou­vat se za všechny lokty a ramena, která na­dě­lil. Toužil jsem po zbrklé mo­bi­litě, abych toho mohl víc vidět, ale to rychle vzalo za své. V sedm hodin, na kdy byly na­plá­no­vané ko­lek­tivní ak­ti­vity, se proud nových de­mon­strantů stal tryskou. Po­si­lo­vala a hnětla masu praž­ských li­be­rálů a dal­ších duší ne­spo­ko­je­ných s tím, kam smě­řuje jejich země. Nebylo možné plout davem, který v té době nad hla­vami mával ale­go­ric­kými obušky, zvonil re­ál­nými klíči a byl oto­čený dovnitř. To vůbec ne­při­spí­valo mož­nos­tem kon­taktní fo­to­gra­fické re­a­li­zace přímo v poli, které vy­ža­duje mo­bi­litu a chaos. Tak jsem zmizel.

Moje účast na pro­tes­tech, de­mon­stra­cích nebo prů­vo­dech, je čistě re­kre­ační zá­le­ži­tostí. Má­lo­kdy se za­po­jím. Je to jako kdy­bych šel na vý­stavu nebo do kina, jenom hlav­ním ex­po­ná­tem je Vác­la­vák na­pě­cho­vaný skan­du­jí­cím masem, pro­tože proč ne.

+1: Fotky jsou po­ně­kud roz­tře­sené, vy­pa­dají jako kdyby blesk vy­stře­lil ně­ko­li­krát. To je tím, že jsem slave blesk omylem na­sta­vil do režimu S2 místo S1 a spouš­těl ho tedy pre-flash na za­čátku ex­po­zice na­místo os­t­rého za­blesk­nutí na jejím konci. Ale co na­dě­lám? Adapt, adopt and im­prove.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz