k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Nezaměstnaní programátoři

4. 7. 2018 — k47 (♪)

Že jde do tuhého, po­známe, až pro­gra­má­toři začnou za­klá­dat odbory. To bude jasné zna­mení, že au­to­ma­ti­zace do­sáhla značně po­kro­čilé fáze.

Nemůžu se dočkat dne, kdy vý­vo­jáři začnou ve velkém ztrá­cet práci kvůli po­kro­čilé au­to­ma­ti­zaci. Bude to v sobě mít jistou dávku ironie – sku­pina děl­níků, kteří mají o své pozice, ži­vo­bytí a mož­nost se­be­re­a­li­zace nejmenší strach, pro­tože oni stojí u tech­no­lo­gic­kého kor­mi­dla, a jak se zdá, musí to být právě oni, kteří vy­au­to­ma­ti­zují všechny ostatní, a na­jed­nou všechny tyto jis­toty začnou být podrý­vány jejich vlast­ním úspě­chem.

Pokud vám pro­gra­má­tor, vý­vo­jář nebo jiný tech­no­lo­gický dělník začne radit, co dělat, až vás au­to­ma­ti­zace učiní ne­po­třeb­nými (jako třeba, že si musíte najít jiný smysl života než je práce & po­vo­lání), můžete ho zve­sela ig­no­ro­vat. Jejich rady mají cenu pro­šlých za­sta­vá­ren­ských lístků. Je to stejné, jako když bohatí kon­zer­va­tivci, kteří jako malí spali v pe­le­chu z ban­ko­vek, měli nej­lepší možný start do života, žijí život na vysoké noze a jejich eko­no­mické ak­ti­vity jsou tak in­ten­zivní, že nikdy ne­mů­žou spad­nout na dohled hra­nici chu­doby, radí ne­kva­li­fi­ko­va­ným děl­ní­kům bez peněz, které hrátky de­re­gu­lace za­ne­chaly v prachu cesty, jak žít své životy. Jedna sku­pina je na­to­lik vzdá­lená té druhé, že jen stěží může po­cho­pit jejich re­a­litu, ale přesto má dost aro­gance a pocitu vlast­ních do­ko­na­lých schop­ností na to, že se cítí být v pozici radit mi­li­o­nům, kteří budou sti­žení au­to­ma­ti­zací v první vlně. Moudra od nich jsou stejně stu­pidní jako radit někomu s kli­nic­kou de­presí, že brát život zve­selanemá si to tak brát. Až se vám někdo svěří, že je vý­vo­jář, ████████████████████.

Ale to za­bí­hám. Au­to­ma­ti­zace, jo, au­to­ma­ti­zace. Dává smysl od­stra­nit nutnou práci vý­vo­jářů, pro­tože jsou za­tra­ceně drazí. Zvláštní ironií by bylo, kdyby robota pro­gra­má­torů byla au­to­ma­ti­zo­vána jako první, ne nutně kom­pletně, jde přece jen o celkem růz­no­ro­dou a okra­jově kre­a­tivní práci, ale formou AI po­moc­níků, kteří by z děl­níka kódu uči­nili sku­teč­ného 10x pro­gra­má­tora. Před­stavte si re­a­litu kde google – firma s hod­no­tou víc jak 500 mi­li­ard dolarů – by za­měst­ná­vala sto dvacet lidí, a ve fa­ce­booku by pra­co­val jen Zuck a dva­náct jidášů.

První pří­pady pro­gra­má­torů, kteří pro­hrají v boji s po­kro­kem AI, budou po­chá­zet z epi­cen­ter, kde do vý­zkumu AI proudí nej­větší in­ves­tice a pro­bíhá in­ten­zivní výzkum – tedy z googlu, fa­ce­booku, micro­softu a dal­ších techno-gi­gantů. Pokud tedy někde začnou vzni­kat odbory pro­gra­má­torů, bude to právě mezi těmi, kteří mají v oboru nej­větší pri­vi­le­gia a páky.

Pro­tože jakou mají jinou mož­nost? Být po­sluš­ným li­ber­ta­ri­á­nem, který zarytě věří v lais­sez-faire (vo­li­telně se může každé ráno se modlit před por­trétem Ayn Rand), nechá se ojebat, ne­pro­tes­tuje a vy­hla­doví? Děl­níci tech-prů­myslu měli pri­vi­le­gium se příliš ne­sta­rat o širší so­ci­o­e­ko­no­mický ma­ra­zmus, oni byli vy­vo­lení, oni byli v kurzu, roky na vysoké vlně. Jakmile půjde do tuhého, jistě se ozvou.

Bude zábava, až se začnou ocitat na ulici.

Aby bylo jasno: Ne­přeji nikomu nic zlého, jenom ne­vě­řím v bu­douc­nost a chci jen co nej­lepší výhled na apo­ka­ly­psu.


Nejmenší strach o svou bu­douc­nost v éře au­to­ma­ti­zace mají vlast­níci. Pro ně není roz­dílu mezi tím, když ovlá­dají práci stovek pro­gra­má­torů nebo uměle in­te­li­gent­ních al­go­ritmů. Proto má smysl právě teď za­klá­dat děl­níky vlast­něné ko­lek­tivy jako pří­pravu na konec časů.


+1: Build a Better Mon­ster

+2: Odbory po­čí­ta­čo­vých děl­níků se ně­kteří sna­žili za­lo­žit už koncem še­de­sá­tých let.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz