Proč by to mělo být jinak?

Asi takhle: V poslední době mi v hlavě kvasí pár nápadů na poněkud rozsáhlejší články — o epidemii opiátů, smrti techno-utopismu a víry, že internet všem přinese svobodu, nebo o tom, že nad sebou nemáme vůbec žádnou kontrolu.

Mohl bych jednu z těchto tezí dotáhnout do konce během noci frenetického psaní, ale mám pořád pocit, že potřebuju ještě mnoho přečíst, abych pak nebyl za šíleného šarlatána nebo manického podvodníka. Tedy, jsem šarlatán & podvodník, o tom nemůže být pochyb, celý tenhle web je toho důkazem, ale nechci být tak okatý podvodník.

Třicet minut je klasická míra, kterou používám pro plánování časové náročnosti místních článků. Většinou, když se pustím do psaní & vím, co je cílem, mi stačí půlhodinka. Někdy je to víc. Může jít o delší blok textu, pak zhmotnění do slov trvá logicky o něco déle, ale někdy je třeba jen víc práce. Kompilace podivné wikipedie mi zabrala pár hlubokých nocí. Stejně tak článek o paleomapách, HIV/AIDS nebo sovětských čistkách si jako prerekvizitu vyžádala velkou dávku čtení. Ale nedělal jsem to kvůli k47čce/ASCII, tenhle pár vejce-slepice rotoval na opačnou stranu – četl jsem, co mě zajímalo a teprve potom se objevil nápad, že bych nejzajímavější fakta mohl shrnout do formy článku (přesně pro tyto úkazy jsem začal používat tag wikidemie, jako nepříliš inventivní kontaminaci termínů wiki & akademia, protože většina mých znalostí pochází z wikipedie & vůbec se za to nestydím).

Když mi teď těch několik proto-textů zevnitř omývá stěny lebky jako neúnavné vlny oceánu, dochází mi, že celý můj světonázor by se dal shrnout jednou větou z Burroughsova Nahého Oběda: „Vy byste to neudělali?“

Ano, udělali. Zní odpověď.

Je v tom zakuté očekávání toho nejhoršího a zároveň jen malá touha něco změnit. Věci jsou takové jaké jsou kvůli inherentním lidským slabostem a chybám, takže samozřejmě, že v USA zuří opioidová epidemie, samozřejmě, že náš techno-utopismus nepřežil kontakt s politickou realitou, samozřejmě, že nad sebou nemáme kontrolu a využijeme jakékoli možnosti, jak uniknout myšlenkám o prázdnotě. Proč by to mělo být jinak? Přijměte zkázu za svou průvodkyni, kupte si lístek, vydejte se na cestu…