k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Prague Pride: Free hugs, free kisses

15. 8. 2018 — k47 (♪)

Na Prague Pride člověk nikdy netrpí ne­do­stat­kem osob­ního kon­taktu, jednak kvůli tomu, že je v prů­vodu nar­váno a or­ga­nické tkáně do­sa­hují kri­tické kon­cen­t­race, a pak také proto, že se davem vzná­šejí ce­dulky free hugs. Pokud tou­žíte po obětí, po lid­ském mo­mentu, při­jdete si na své. Já na to neměl čas, os­tra­žitě jsem ske­no­val davy a hledal za­jí­mavé cha­rak­tery. Hlavně jsem tedy smrděl jako shnilá ka­pusta, zpo­cený po hodině na slunci, které roz­pouš­tělo asfalt. Ne­chtěl jsem způ­so­bit nikomu újmu na zdraví, jak fy­zic­kém tak du­šev­ním.

Tento rok se poprvé ob­je­vili je­dinci, kteří na­bí­zeli free kiss. To byla no­vinka. Po­sky­to­vané služby oči­vidně gra­dují. Nabízí se otázka, kam to půjde dál. Co budou zdarma na­bí­zet lidé v prů­vodu příští rok, za dva roky? Gra­du­jící trend nemůže po­kra­čo­vat do­ne­ko­nečna, ale je tu ně­ko­lik met, které může po­ko­řit.

Přesto – v davu nebyly vidět žádné scény hrubého po­ru­šení zá­kladní lidské dů­stoj­nosti, žádné ne­pří­stojné scény ne­mrav­nosti – jak je vžitá před­stava skvadry ho­mo­fobů – špína, hnus a tak. Nic. Jen oká­zalé kos­týmy a oká­zalé oslavy.

Pár lidí mi na­bídlo whisky, když si všimli, že po­stá­vám vedle do­pravní cedule s šipkou, která míří přesně na moje – jak to říct? – ná­do­bíčko. Pár loků la­hod­ného JD, kolem pro­jíž­děl vůz, z re­pro­duk­torů praskalo EDM, duhový dav se valil jako proud lávy, roz­pá­lený v roz­pá­le­ném dni. In­stink­tivně jsem za hle­dáč­kem za­kle­ká­val a k lidem vzhlí­žel, abych je učinil vel­kými, ne­zni­či­tel­nými gi­ganty, kteří se hla­vami do­tý­kají nebe. Někdy to vyšlo, někdy ne, někoho jsem vy­dě­sil, někdo chtěl fotku, tak říkám ať mi dá mail, pošlu. Všechno bylo do­vo­leno.

V davu jsem poznal ně­ko­lik ná­hod­ných lidí z mi­nu­lých akcí: Jed­noho chlápka v gi­gan­tic­kých brý­lích z rů­žo­vého plastu, no­si­tele cedule ježíš byl gay, anar­chistu prvně za­hléd­nu­tého na Gop­niku a stu­denta, který kan­di­do­val na krále ma­já­lesu jako so­ci­a­lis­tický předák.

Nebyly to však jen jed­not­livci. Mnoho vozů v prů­vodu pa­t­řilo kor­po­ra­cím: IBM, micro­soft, google, amazon, vo­da­fone. Jeli jako první cy­nická vlna, pla­tili za pro­gre­sivní PR, plnili svou „spo­le­čen­skou od­po­věd­nost firem“. Piráti vy­pra­vili pla­chet­nici HMS Party Hard, Zelení byli také pří­tomní. Lidé z Am­nesty In­ter­nati­o­nal odění v žluté a černé, vy­zbro­jení píš­ťal­kami, slou­žili jako při­po­me­nutí stu­dené re­a­lity práv LGBTQ ko­mu­nit v Rusku. Žádní wobb­lies jako před dvěma roky, ale v zadní vlně krá­čeli ra­di­ká­lové ALT*PRIDE, ne­pří­liš nad­šení z ko­mer­ci­a­li­zaci Pride. Kdy­bych si měl vybrat s kým jít na party, zvolil bych právě ne­přá­tele ka­pi­ta­lismu. Když člověk nemá co ztra­tit než své okovy, party bývají divoké. Tedy buď s nimi nebo s med­vědy. Ale to je ve­d­lejší…

A to je všechno, na rok zas za­vládne ticho. Možná že to je dobře, na konci jsem byl v po­ně­kud zu­bo­že­ném stavu, spá­lený, vy­prahlý, na po­kraji sil, mumla­jící troska, stěží schopná fun­go­vat jako or­ga­nická forma života a s na­bí­ha­jící post-party de­pres­sion.

Vrátil jsem se do Cely, kde v samotě ne­ko­neč­ných lesů dny plynou pomalu a téměř beze změny, jeden jako druhý, a kde se nikdy nic ne­stane.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz