k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Prague Pride: V davech

14. 8. 2018 — k47 (♪)

Měl jsem je­di­nou šanci – je­di­nou šanci pro po­ří­zení fotky. Když se člověk roz­hodne ope­ro­vat s bleskem a nej­šir­ším možným ob­jek­ti­vem, není možné jinak. Musím se dostat tak blízko akci, že bych je mohl pro­hma­tat a snažit se nalézt bulky ra­ko­vin­ného bujení pod kůží, jen kdy­bych na­táhnu ruku. Když najdu sku­linu v davu a do­stanu se do akč­ního rá­diusu, mám jen jeden vý­střel blesku, na­mí­řený do davu plo­voucí jako viskózní te­ku­tina, jedna rána a jsem pro­zra­zen, scéna se změní a než se kon­den­zá­tor zas nabije, svět už není tím světem, na který jsem poprvé na­mí­řil hle­dá­ček; pa­nop­ti­kum re­a­lity plyne jako řeka masa a krve. Jeden pokus a musím dál. S tím jsem však po­čí­tal od za­čátku.

Pak jsme seděli na tráv­ník Letné v bla­ho­dár­ném stínu stromů & po­rov­ná­vali úlovky. Já jich měl přesně 148. N. – jejíž styl byl více ra­ci­o­nální a po­strá­dal la­tentní touhu se­bez­ni­čení – jich na­se­kala pár stovek, 400 možná 600, ne­pa­ma­tuji se přesně, mnoho z jejich snímků za­chy­co­valo lí­ba­jící se páry – to byl způsob jak vy­já­d­řit ze­it­ge­ist té křehké chvíle. Ale přesně tohle jsem si nemohl do­vo­lit, přišlo mi, že plížit se k páru, který pro­žívá svůj malý in­timní moment v ex­plozi světa, čekat na správ­nou kom­po­zici a pak na mě spus­tit fo­to­no­vou bouři, bylo po­ně­kud ne­ci­vi­li­zo­vané; pře­kro­čil bych tak ne­psa­nou dohodu lid­ského sou­žití. I když mi při­padá, že jsem ji beztak dost po­kou­šel, když jsem se po hlavě vrhal do davů, do­slova do nich padal, brodil se masem, roz­rá­žel těla, skákal do nich jako lo­vecký pes na krvavé stopě. Ale ne­skon­čil jsem ve vězení za rušení po­řádku & to je hlavní, jedině na tom záleží.

(zbytek přijde zítra)

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz