k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Na dně sil, žádná hrdost

11. 8. 2018 — k47

Vážně, při­padá mi, že po­tře­buji nejméně dvacet ne­pře­ru­šo­va­ných hodin spánku v kóji s kon­t­ro­lo­va­ným kli­ma­tem, kde panuje na­prosté ticho a jen stěží po­střeh­nu­telný hukot strojů na pozadí. Jsem za­tra­ceně una­vený, prak­ticky napůl mrtvý (kom­pletně mrtvý pro účely vý­po­čtu daní), adre­na­lin na nule, pří­šerná bolest hlavy, or­ga­nis­mus jen s li­mi­to­va­nými zá­so­bami čtyř zá­klad­ních tě­les­ných šťáv.

V po­sled­ních týd­nech jsem každou noc měl jen ome­zené množ­ství spánku, jen tolik, abych vy­dr­žel na nohách po­de­přen silným kafem a ple­chov­kou kar­bo­ni­zo­vané ener­gie. A vět­šinu dneška jsem strá­vil na Prague Pride, divoce klič­ko­val du­ho­vými davy, foťák v jedné ruce, blesk v druhé, snažil se za­chy­tit ma­gický chaos, vlast­ním svět­lem pře­bí­jel ne­ú­prosné slunce, které jakoby se všech od­mí­tačů glo­bál­ního otep­lo­vání uště­pačně ptalo „Vážně? Stále ne­vě­říte?“ Počasí bylo pe­kelné, Vác­la­vák se po­no­řil pod po­kličku hor­kého vzdu­chu, když se pro­cesí pak dalo do pohybu a tla­čilo se ka­pi­lá­rami města, pro­fu­ko­valo, jen když míjelo kolmé ulice. Ovzduší v trase po­chodu se ne­hý­balo a slunce pra­žilo z jedné strany. Koncem celé ope­race jsem byl vy­schlý, de­hyd­ro­vaný spá­lený, prav­dě­po­dob­nost úpalu se zdála zcela reálná.

Tohle může být konec, tohle může být po­slední kapka. Po­tře­buju pře­řa­dit na vol­no­běh a nabrat síly, žádná ener­gie z hudby, žádná ener­gie z ███████████████, jen najít stín, na­la­dit mozek na mrtvý kanál a čekat na moment, kdy začnu slyšet ne­smy­slné blá­bo­lení.

Víc slov + víc fotek dodám zítra, až zcela zre­ge­ne­ruji.


Mi­mo­cho­dem: Máte to taky tak, že těsně před usnu­tím vám v hlavě začnou znít zcela ná­hodná slova a útržky vět?

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz