k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Přehazovačka

31. 10. 2018 — k47 (♪)

Mít prehis­to­rické kolo a snažit se ho mo­der­ni­zo­vat kom­po­nentu po kom­po­nentě je za­jí­mavý proces. Ne všechno do sebe zapadá, jak by mělo. Ně­které nové díly, i když stále od ja­pon­ské stá­lice Ka­bushiki-gaisha Shi­mano, oči­vidně nebyly na­vr­ženy tak, aby braly ty, co mám na své vy­ko­pávce, v potaz. Dost možná, pů­vodní tým ná­vr­hářů vymřel a nikdo z živých ne­pa­ma­tuje taje to­le­rancí pra­sta­rých pře­ha­zo­va­ček a pře­smy­kačů. Nebo se jen ne­sta­rají. Nikdo pří­četný by přece ne­kom­bi­no­val nej­lev­nější kusy konce de­va­de­sá­tých let s po­sled­ními modely Deore XT. To se přece nemůže stát. Nikdo takový přece… Jo, jsem to já.

Chtěl jsem jen vy­čis­tit řetěz, který, po do­jíž­dění na vlak během období dešťů, v ab­sor­bo­val ne­za­ne­dba­telné množ­ství bahna a to není zcela slu­či­telné s ply­nu­lou jízdou ma­xi­mální možnou rych­lostí. Když už jsem byl v tom, do­ko­pal jsem se ko­nečně vy­la­dit přední pře­ha­zo­vačku. Teď už můžu pře­řa­dit na nejmenší pře­vod­ník a kom­bi­nace 3-7 a 3-8 ne­cva­kají. To je plus. Cva­kání a drh­nutí mi nikdy moc ne­va­dilo a ne­do­stup­nost nejmen­šího pře­vod­níku jsem řešil vý­bě­rem tras bez prud­kých stou­pání. Však to znáte: adapt, adopt and im­prove. Stej­nak nej­větší kopec v do­jez­dové vzdá­le­nosti má jen 200 metrů pře­vý­šení a to bez pro­blémů vyjede i jed­no­nohý po zadním kole.

Byla za­po­třebí de­li­kátní ka­lib­race kom­po­nent, jme­no­vitě před­ního pře­smy­kače, jehož ra­mínko nebylo na­vr­žen pro rozpětí pře­vodů 24-48 vpředu a 11-32 vzadu, tak aby se nejen do­ká­zal vy­po­řá­dat s novými re­á­li­emi, ale navíc fun­go­val hladce a ply­nule. A pak duct tape. Hodně duct tape. Ta spraví všechno.

Pro­blém tkví hlavně v tom, že kliky s in­te­gro­va­nou osou + pře­vod­níky ze sady Deore XT jsou na­vr­ženy pro devět pře­vodů vzadu, ale já mám jen osm. Devíti-rych­lostí řetěz je o něco užší, aby do­ká­zal po­jmout více ozu­be­ných kol ve stej­ném pro­storu (8R je široký buď 7.3 nebo 7.1 mm, 9R má něco mezi 6.6 a 6.8 mm). Proto mi ně­které pře­vody drhnou. Řetěz je o pár de­se­tin mi­li­me­tru tlustší a když se musí ohnout do strany, na­pří­klad na 2-8, dře o nej­větší pře­vod­ník vpředu.

Nebo to taky může být po­krou­ce­nou ge­o­me­t­rií starého rámu. Zadní vi­d­lice jsou trochu nakřivo, vy­chlí­pené na jednu stranu a to dodává řetězu ne­pří­z­nivé úhly a drh­nutí. Ale na tyhle drob­nosti přijde čas zase někdy jindy. Te­o­re­ticky mám všechny po­třebné ná­stroje, abych starou ocel na­rov­nal, teď se stačí jen zhlu­boka na­dech­nout a pustit se do práce. Jako vždy je moje kolo ve skoro per­fekt­ním stavu. Skoro. Něco je ťip-ťop, něco je ne­po­u­ži­telné, ale co, jezdit se musí.

Za tmy jsem pak vy­ra­zil na tes­to­vací jízdu a řeknu vám, že to byla krása. Hnát se černou kra­ji­nou, padat do kuželu světla če­lovky, který z tem­noty vysekl malý pro­stor pevné země, za­tímco si­lu­eta me­t­ro­pole zářila na ho­ri­zontu jako zlo­věstná opona. V každém oka­mžiku tři vte­řiny od ka­ta­strofy kdy pěšina zmizí jako sen po pro­bu­zení, přes cestu se pro­há­něly zářící oči ne­vi­di­tel­ných zvířat, vítr hučel přes zoraná pole a zdálky se neslo ště­kání psů. Krása.

Byl to jeden z těch do­ko­na­lých mo­mentů, který můžu zažít jen v sedle.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz