Druhá přehazovačka

Když vám špatně přehazuje přehazovačka, problém většinou není v ní, ale někde po cestě k ní, nejspíš v lankách nebo bowdenech, které k ní vedou.

Kolo je neuvěřitelně efektivní dopravní prostředek, podle wikipedie dokonce nejefektivnější způsob přepravy poháněný lidskou silou. Až 99% energie z pedálů je převedeno do pohybu vpřed. To platí pro jednorychlostní kola s fixními převody. Z efektivity několik málo procent spolyká přehazovačka. Přidá několik míst, kde dochází ke tření a řetěz se musí ohýbat na dalších dvou místech.

Na druhou stranu přehazovačka (nebo nábojová převodovka) z kola dělají ten ohromně všestranný prostředek přepravy, který všichni milujeme. Když jedu na vlak tak z kopce šlapu na převod 48-11, na druhou stranu pak 36-13, s o 60% lehčími převody. Nicméně přehazovačka musí přehazovat, jinak je to k ničemu.

A právě zadní mech mi na kole začal zlobit. Začal být líný a stávkoval. Když jsem chtěl přesmýknout na těžší pastorek, musel jsem přeřadit o dvě rychlosti než řetěz skočil o jednu. To bylo otravné, ale dalo se s tím žít. Pak začal protestovat i na druhou stranu, což je horší. Taková situace nastává při jízdě do kopce, kdy je třeba snížit převodový poměr, a přehazovat pod tlakem není ideální.

Ale není nic, co bych nezvládl eventuálně opravit, jak dosvědčuje mnoho článků tady na k47čce. Vzal jsem staré bowdeny, seřízl jejich konce, aby byly pěkně rovné a nečouhaly z nich vnitřní nosná vlákna, konce jsem pak rozšířil šroubovákem, protáhl je drátem, abych odstranil prach a bláto, které se v nich mohlo nastřádat a pak jsem vzal olej na řetěz, utrousil pár kapek do jednoho konce a nechal olej protéct bowdenem. Pak jsem vyměnil staré koncovky bowdenů, které měly tendenci se kroutit a deformovat, za nové koncovky od Kabushiki-gaisha Shimano (8 korun za kus), protáhl jimi nové lanko (to staré se roztřepilo a nedalo se znovu použít) a všechno nasadil zpátky.

Výsledek? Jestli mě minulé opravy kola něčemu naučily, pak to byl fakt, že nevím, co dělám & nic se mi nepodaří na první dobou. Ale teď – chvíle napětí – to přehazuje jako nové, tak dobře, že mě to až děsí. Stisknu páčku na řídítkách a zadní přehazovačka tiše cvakne, přehazování je plynulé, hladké a rychlé. Krása. Musel jsem si chvíli odvykat instinktivně přehazovat dvě rychlosti.

Posledních pád dnů, kdy se teplota držela nad nulou jsem pak brázdil cesty v pustinách na východ od Cely a bylo to krásné. Jezdil bych dál, kdyby nebyla tak otravná zima.

Jde o jednoduchý zákrok, ke kterému nepotřebujete žádné speciální nářadí, jen jeden inbus a případně pořádné kleště na stříhání bowdenu. To zvládne každý. Takže když vám přehazovačka začne protestovat, vzhůru do toho.