k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Pragocentrismus

4. 10. 2018 — k47 (♪)

Nejsem Pražák. To musí být kaž­dému, kdo čte k47čku aspoň trochu po­zorně, zcela jasné. Skrý­vám se v tem­ných lesích země nikoho. Do hlav­ního města přesto exis­tuje spo­jení, které je docela živé a svižné. Musím si kus po­po­jet na kole, ale i tak jsem v centru rych­leji, než ně­kteří Pra­žáci z okrajů města.

I když jsem ge­o­lo­gicky od­říz­nutý od hlav­ních tepen světa a vět­šiny vy­mo­že­ností ci­vi­li­zace, zbytek re­pub­liky mi jen má­lo­kdy při­chází na mysl. Jediné město, které má smysl je Praha + při­lehlá me­t­ro­po­litní oblast. Proč se vůbec zdr­žo­vat ja­kým­koli jiným sídlem? Nedává žádný smysl. Všechno po čem toužím, najdu v mi­li­o­no­vém městě, jehož smog je za jas­ných dní možné spat­řit na vzdá­le­ném obzoru jako hradbu čer­noty. Proč bych ztrá­cel čas kde­koli jinde? Města pod milion lidí po­strá­dají smysl.

Tohle nepíšu proto, že bych chtěl mer­mo­mocí na­štvat 9 mi­li­onů občanů této re­pub­liky (i když z před­cho­zích řádků je jasné, že hrají druhé housle), ale z jiného důvodu. Minule jsem tu na­zna­čil, že si mě žádali na ██████████, jakési ██████████ akci, která s koná daleko od ci­vi­li­zace, v ně­ja­kém statku na ven­kově. Proč sakra zrovna tam? Proč ne třeba, já nevím, ve městě sto ki­lo­me­trů vlevo, do kte­rého je to ze všech ostat­ních míst Re­pub­liky blíž než na tu za­tra­cenu dědinu.

Era­tický spán­kový režim a fakt ne­šťastně zvo­lené lokace za­pří­či­nily to, že jsem se ne­do­ká­zal od­hod­lat k účasti.

Když jsem se díval na spoje, ty nej­rych­lejší na místo X do­ra­zily za tři hodiny a zcela pře­kva­pivě vedly přes Prahu. Musel bych dojet na Flo­renc, přestou­pit na au­to­bus, který se pak vydal přesně směrem ze kte­rého jsem právě přijel. To je víc než stu­pidní. Nebo bych si mohl po­po­jet 20 ki­lo­me­trů na kole, abych za­stihl vlak, kte­rému by ±pa­de­sá­ti­ki­lo­me­t­rová cesta trvala jen dvě hodiny. Nebo bych tam mohl dojet na kole přímo – pět hodin cesty, ki­lo­metr a půl pře­vý­šení. Byla by to dobrá his­torka a taky bych získal mo­rální im­pe­ra­tiv se zeptat: „Co tu děláte? Ta­mhle­tím směrem leží per­fektní město, kde je všechno po čem lidský duch může toužit a do­sta­nete se tam z kaž­dého koutu re­pub­liky rych­leji, než jsem já dojel do to­ho­hle pajzlu.“

Můj pra­go­cen­t­ris­mus není za­lo­žený na pocitu nad­řa­ze­nosti, eli­tismu nebo se­pa­ra­tis­tic­kých ten­den­cích, ale na prosté lo­gis­tice.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz