k47.cz    — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura | twitter FB


««« »»»

Poznámky přeživších večírku

8. 9. 2018 — k47

Stále ještě nejsem ve stavu na vykonávání jakékoli mentální aktivity - přesto lepší než včera ve čtyři ráno, kdy jsem měl výpadky vidění, nulovou koordinaci a psaní bylo zcela nemožné.

Napsat 40 slov trvalo skoro deset minut. I když jsem věděl jaká tlačítka stisknout a v jakém pořadí, abych vytvořil polo-koherentní slova, prsty nespolupracovaly, nervové spojení mezi mozkem a motorickými svaly bylo přerušené jako překopnutý telefonní kabel. Dost možná jsem si z celé anabáze odnesl permanentní poškození mozku.

Večírek byl docela intenzivní. Alkohol, lidské maso, zvířecí maso na grilu, který hučel propanem, pár dětí, zbraně, k zemi se neustále snášel popel, střelba do písečných dun, blbnutí v autech, hudba vytočená na jedenáct, stížnosti a pomluvy sousedů. Jako obvykle. Skoro všichni si odnesli nějaké zranění. ███████ spadl někde za okrajem kuželu světla a odnesl si široký šlic na břiše. Vydezinfikovat alkoholem a pokračovat v načatém kurzu, proč ne?

Já skončil se sedřeným kolenem, načatou holení a rozřízlým palcem. Nevzpomínám si na žádnou událost, která by k těmto zraněním mohla vést. Ale je dost možné, že mi z paměti pár detailů uniklo. Přesně si vybavuji okamžik, kdy jsem měl přestat pít nebo začít se striktní kontrolou příjmu etanolu. Ale nepřestal jsem, nepřestal nikdo. Když už něco, udělali pravý opak. Opilí, jsme měli ten pocit, že můžeme všechno a nebude to mí mít žádné následky. Jako třeba sedět na střeše auta, které přejíždí haldy sutě. Proč ne?

Pak jsem se probudil a hlavou se mi hnala jediná myšlenka: Potřebuji víc spánku, musím se přinutit zase usnout (což není tak jednoduché, když biochemický motor stále běží na plné obrátky a metabolizuje nastřádané jedy) a strávit v posteli aspoň 12 hodin, abych měl byť jen vzdálenou šanci na návrat kognitivních schopností. Finálně jsem se probral v půl páté odpoledne a stále mi bylo mizerně. Už je to dlouho, co mě z intoxikace bolela hlava a to jsem jednou vypil půllitr vodky a druhý den běžel maraton.

Den skoro končil, slunce se krčilo za hradbou stromů, chladno, s otupeným mozkem jsem vytáhl kolo a začal seřizovat přehazovačky, abych pak mohl vyrazit na jednu rychlou jízdu pro probrání. Všechno bylo smutné, ztichlé a šedé, takhle musí vypadat konec světa.

Teď uběhlo 24 hodin od posledního výstřelu, kdy party definitivně utichla, a konečně si zase začínám připadat jako člověk, který disponuje plně vyvinutým mozkem.

Jak říkal Dylan Moran ve svém standupu, takhle se pozná dobře strávený čas.

You'll wake up tomorrow and somebody will talk to you, and ask: "How was last night?". You'll say: "It was fantastic! I can't see. No sens- no feeling, nothing, no sensation down the left side of my body. Oh! I can't even form sentences! You should've come, you would've at least lost an ear!

Dávám hodnocení 9 z 10. Kdyby někdo přišel o prst, byla by to jasná desítka.

vstoupit do diskuze    sdílet na facebooku, twitteru, google+

štítky: #party

příbuzné články:
#304 📷
21 sociopatů 📷
Zápach hořícího benzínu 📷
Opilý origami objektiv
Ježíš Kristus
Ráno 📷

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz