k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Potřebuji pomoc

31. 1. 2018 — k47 (♪)

V po­sled­ních mě­sí­cích jsem úplně pře­stal pít. Znáte to: Nejsem zá­vislý, pro­tože můžu kdy­koli pře­stat. Tohle platí jenom, když to můžu sku­tečně udělat. Kdo nikdy ne­zku­sil pře­stat, jen omlouvá svojí zá­vis­lost.

Já to zkusil & řeknu vám: Dá se to & je to celkem jed­no­du­ché, ale večery & noci nejsou žádná zábava.

████████████████████ pro­blé­mům. ████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████

███████████████████████████████████ nikdy se nic ne­stalo. ███████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████ nuda, nuda, šeď, šeď.

Tohle nepíšu jenom tak pro nic za nic.

V po­slední době se dívám na film Ed Wood o nej­hor­ším re­ži­sé­rovi v dě­ji­nách ki­ne­ma­to­gra­fie, který na­to­čil sérii straš­li­vých filmů, pak se stal al­ko­ho­li­kem a zemřel na mizině.

Říkám v po­slední době se dívám, pro­tože ho začnu sle­do­vat pozdě v noci, ale záhy vždycky usnu. Zatím jsem to nikdy ne­zvládl k zá­vě­reč­ným ti­tul­kům.

Chytlo mě tam ně­ko­lik mo­mentů, které i v takové roz­marné frašce zvo­nily prav­dou. Pře­de­vším scéna, kde Ed Wood při­vede stár­noucí le­gendu hororů Belu Lugosi do rehab kli­niky a herec musí říct:

My name is Bela Lugosi and I wish to commit myself. […] I have been a drug addict for twenty years. I need help.

Tohle byla scéna sku­tečná, až to bolelo. Říct nahlas, že po­tře­buju pomoct, je těžké & bo­les­tivé. Člověk to nemusí pro­hlá­sit, aby to věděl, v hloubi duše je mu to po­cho­pi­telně jasné, ale stále může doufat, že to nějak přejde. Když však vyřkne ta slova, není možné se vrátit zpátky.

Martin Landau za ztvár­nění Lu­go­siho dostal ně­ko­lik oce­nění a všechna byla za­slou­žená. Emoce v této scéně, která trvala jen zlomek vte­řiny, zlo­mená hrdost & pocit ztráty kon­t­roly nad vlast­ním ži­vo­tem, to je něco! Běhá z toho mráz po zádech.

Celá dějová linka s Lu­go­sim v rehabu mi v hlavě roz­ví­řila usa­zené bahno. Chce to du­ševní sílu se nejen při­hlá­sit do kli­niky, ale i tam vy­tr­vat. Zna­mená to vážnou změnu ži­vot­ního stylu a od­ří­kání. Na­po­řád. Nechat se dob­ro­volně uvěz­nit a v oka­mži­cích po­třeby, se nechat do­slova při­vá­zat k po­steli a projet hrůzy mor­fi­no­vého vy­sa­zení ke zdár­nému konci, který je ale jen za­čát­kem cesty. Boj s re­lap­sem je boj každý den. Člověk do jisté míry ztrácí na­ra­tivní kon­t­rolu nad vlast­ním pří­bě­hem.

Příběh Eda Wooda nebyl nijak veselý. Nikdy ne­do­sáhl úspě­chu – možná jen zpětně mezi mi­lov­níky špat­ných filmů – pak začal se sex­plo­i­tation filmy, psal hro­zivé novely, po­hl­tila ho de­prese, stal se al­ko­ho­li­kem a zemřel na in­farkt.

Za­mra­zilo mě z toho, co řekla jeho žena Kathy potom, co ob­je­vila jeho mrtvé tělo:

I still re­mem­ber when I went into that room that af­ter­noon and he was dead, his eyes and mouth were wide open. I'll never forget the look in his eyes. He clut­ched at the sheets. It looked like he'd seen hell.

Pošel na in­farkt, nemohl dýchat, po­cho­pi­telně, že viděl peklo. V ten moment věděl, že zemře. Ne­do­kážu si před­sta­vit ten moment, kdy to ko­nečně při­chází.


Teprve ve stříz­li­vosti si člověk uvě­domí jak je al­ko­hol mocná látka. Někdy mě napadá: Kdy­bych si dal, teď bych se cítil takhle a takhle. To je docela zvláštní před­stava.


+1: K tématu: Bela Lo­gousi's dead

+2: Tento článek jsem psal na třech ná­dra­žích, třech vla­cích a dvou au­to­busech.

+3: Kluci z RLM vě­no­vali jednu epi­zodu re:view právě Ed Wo­o­dovy.

+4: Slova starého feťáka.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz