k47.cz    — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura | twitter FB


««« »»»

Post-autonomie plně automatizovaného světa

18. 6. 2018 — k47

Asi takhle: Teď jsem přečetl esej Why nerds are unpopular, ale nechci se zmiňovat o článku samotném - jde o ódu na "nerdy" jako nadlidi, kteří jediní prokoukli hrůzy střední školy & operují na vyšších úrovních mimo intelektuální dosah hloupých peonů, a (překvapivě) i o chvalozpěv za dětskou práci - chci jen vypíchnout dvě citace:

The inhabitants of all those worlds are trapped in little bubbles where nothing they do can have more than a local effect. Naturally these societies degenerate into savagery. They have no function for their form to follow.

Another problem, and possibly an even worse one, was that we never had anything real to work on. Humans like to work; in most of the world, your work is your identity. And all the work we did was pointless, or seemed so at the time.

Tohle může být výpověď o stavu amerických škol, stejně jako předpověď světa a společnosti poté, co všechna práce bude automatizována.

V takové realitě bude lidská práce bezcenná, protože všechno budou lépe a efektivněji zvládat inteligentní stroje. A když říkám všechno myslím úplně všechno včetně kreativity, umění, estetiky, konverzace a vztahů. Když cokoli, co bych chtěl dělat, může být (a bude) okamžitě provedeno stroji v takové kvalitě, o jaké se mi může jenom zdát, moje akce nemají jen lokální dopad (jak se praví v první citaci), mají nulový dopad. Nemůžu udělat nic, co by změnilo svět, nemůžu ho nijak ovlivnit, vytvořit cokoli, co by bylo oceňované a hodnocené jinými víc než jak rodiče hodnotí čmáranice svých dětí - nejde o nic esteticky příjemného, ale vzhledem k okolnostem, kdy si dítě ještě nevypěstovalo precizní kontrolu nad motorickými svaly, jde o snahu, která odpovídá limitacím. Chcete napsat román, který bude rezonovat v srdcích čtenářů? Smůla, AI jich napsala padesát tisíc během toho zlomku vteřiny, kdy jste se rozhodovali, jestli se do toho pouštět, každý přesně přizpůsobený danému čtenáři, tak aby na něj zapůsobil maximální možnou měrou, přesně vypilovaný do posledního písmenka.1 Za tři měsíce nebo rok a půl, kdy své dílo dokončíte, se nikdo nebude zajímat. Váš výtvor v porovnání s algoritmicky precizní prózou AI románů vypadá přinejlepším jako neohrabaný amatérismus a přinejhorším jako škrábance čtyřletého dítěte.

Nebo pokud se chcete vlastní prací vyšvihnout na vyšší příčku socioekonomického žebříčku, opět máte smůlu2 , automatizace učiní veškerou lidskou práci bezcennou. Nacházíte se v situaci, kterou nemůžete ovlivnit a ani z ni nijak uniknout. Pokud máte štěstí, neumíráte hlady nebo nejste aktivně vyhlazováni, ale zajeli jste do slepé uličky dějin, za které nemůžete nijak vycouvat; všechny vaše naděje patří několika vlastníkům a oni vám je nedají, protože pro ně nemáte žádnou ekonomickou hodnotu.

Jak bude vypadat takovýto svět? Miliardy lidí, kteří prohráli hru kapitalismu, už od počátku nahnutou v jejich neprospěch, kteří se nemůžou pohnout z místa, kteří nemůžou nic změnit, jejichž práce je bezcenná. Jestli je druhá citace pravdivá a "vaše práce je vaše identita", pak jsme skutečně v koncích, protože nikdo nebude mít žádnou identitu. Nikdo nenajde uspokojení v práci, která má smysl, která bude pozitivně hodnocená a přínosná, protože veškeré lidské snažení zdegeneruje do podoby bezvýznamného hobby (včetně mezilidských vztahů).

Co pak? Barbarská společnost je jedna z možností3 . Nemůžeme vystoupat výš, tak se aspoň budeme snažit v naší blátivé aréně ostatní ponížit a šlapat po jejich hlavách, abychom si připadali lépe. Možná, mělo by to v sobě příjemně ironický zvrat - zatímco pár vítězů žije v nekonečném luxusu, zbytek lidstva se žere navzájem bez nějakých větších důvodů, jen tak, aby se něco dělo. Byla by to tečka za lidskou rasou, okolnostmi dehumanizování, aby nemuseli být těmi, kdo je do této situace uvrhli, vnímáni dostatečně lidsky a odstřiženi od života.

Nebo možná převládne eskapismus. Bylo by to ironické, kdyby na vrcholu technologického vývoje převládly krvavé náboženské kulty, které odmítají realitu a místo toho se upínají k vysněným spásným božstvům. Nebo eskapismus prostřednictvím drog. Člověk, kterému do krve kape stálý proud morfinu nebo fentanylu, se nachází ve stavu absolutního blaha a nepotřebuje k životu nic víc. Proč neskončit zrovna takhle - když můžeme mít všechno na světě, proč nezemřít obtočení kolem jehly morfinu. A pak je tu sofistikovanější eskapismus solipsismu virtuální reality. To je něco po chuti techno-onanistům. Umělá inteligence stvoří svět jen pro vás, jen pro váš útlocit, privátní realita, taková jaká se vám bude zamlouvat, všechny vaše předsudky a předpojatosti zhmotněné. Svět kde vládne bílá rasa ženy jsou odkázáni do kuchyně? Proč ne, je to vaše realita a nikdo jiný vám do ní nevkročí. Je to vaše cesta ke smrti, kterou pochodujete na vrcholu blaha odstřižení od důsledků světa.

Všichni nakonec umřeme a ve světě, kde můžeme mít všechno, ale nezměníme nic, nám nezbude než čekat na terminální událost a na objetí nekonečna.


PS: Povídka Strojovny je psána jako preambule k věku eskapismus.


  1. Téhle realitě jsme možná blíže, než se nám může líbit. První pokusy působí neohrabaně, ale počkejte několik let a budou perfektní.
  2. HST: In a nation run by swine, all pigs are upward-mobile and the rest of us are fucked until we can put our acts together: not necessarily to win, but mainly to keep from losing completely.
  3. Myslím, že jsem to slyšel v recenzi filmu Cloud Atlas a zůstalo mi to v hlavě: Když se technologie stane přehnaně vyspělou, lidé začnou být primitivní.
píše k47 & hosté, ascii@k47.cz