k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Poslední den

2. 12. 2018 — k47 (♪)

Při sle­do­vání filmu Out­break jsem dostal nápad na jednu po­vídku. Jde o tohle: Cho­roba, která je ohromně na­kaž­livá a na 100% zabije člo­věka do jed­noho nebo dvou dnů, nemusí nutně před­sta­vo­vat exis­tenční riziko lid­stva. Smr­tel­nost jde proti na­kaž­li­vosti z pros­tého důvodu, že mrtvý cho­robu už ne­roz­nese a za krátký čas, kdy se na­chází sou­časně ve stavu naživu a na­ka­žený, může in­fi­ko­vat jen ome­zené množ­ství dal­ších obětí. Navíc pokud jde o nákazu na 100% fa­tální do jed­noho dne, je jed­no­du­ché ji za­sta­vit, byť za straš­li­vou cenu – vy­hlá­sit stanné právo, při­nu­tit po­pu­lus zůstat doma dva dny, aby se ne­ší­řila dál, za­tímco na­ka­žení zemřou.

A právě tohle je pozadí té hy­po­te­tické po­vídky, kterou nikdy ne­na­píšu: Stát de­vas­to­vaný epi­de­mií zá­had­ného smr­tel­ného viru re­zig­nuje na mož­nost vývoje léku, vy­hlásí stanné právo, všichni ať zů­sta­nou ve svých do­mo­vech a se­pa­ro­vání od ostat­ních a i od svých nej­bliž­ších čekají na smrt nebo na oka­mžik, kdy na­ka­žení, často z jejich vlast­ních rodin, už ne­bu­dou před­sta­vo­vat ne­bez­pečí. V te­le­vizi zní pre­zi­den­tův pro­slov o tom, že se musíme chovat s ohle­dem na bez­pečí ostat­ních a ničí oběť nebude nikdy za­po­me­nuta. Myslí tím po­cho­pi­telně, že pokud jste na­ka­žení, seďte na zadku a če­kejte na smrt. Celý národ musí pře­čkat ně­ko­lik hro­zi­vých dnů, aby pak měl aspoň ně­ja­kou naději.

Jde o ne­mož­nou si­tu­aci, ve které můžeme sle­do­vat ně­ko­lik hrdinů, zdra­vých, na­ka­že­ných a těch, u nichž se nemoc ještě ne­pro­je­vila, jak se o samotě vy­rov­ná­vají se skonem a zá­ni­kem, za­tímco z tlam­pačů zní ob­časná hlá­šení, aby lidé zů­stá­vali ve svých do­mo­vech, jinak budou za­stře­leni, aby se každý zdr­žo­val v jiné části domu a za žád­ných okol­ností se k nikomu, i zdán­livě zdra­vému, ne­při­bli­žo­val a pokud chce na­ka­žený zemřít rychle a bezbo­lestně, na ná­městí je po­sky­to­vána eu­ta­na­zie.

Sto­i­kové klidně čekají až budou mrtví, jiní se snaží roz­ptý­lit, jiní se ob­ra­cejí k al­ko­holu a drogám, jiní pro­klí­nají boha, jiní si lžou, jiní jsou plně ve fázi po­pí­rání, jiní pa­ni­kaří, jiní se hroutí, jiní skončí své dny vlastní rukou. Nabízí se pro­stor pro tisíc po­hledů a per­spek­tiv bez­vý­chodné si­tu­ace, ale ty nikdy ne­se­píšu. Kdy­byste někdo chtěl tohle zpra­co­vat, s chutí do toho, nebudu se zlobit.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz