k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Dokud nepadneme vyčerpáním

20. 9. 2018 — k47 (♪)

Když uvi­díte někoho, kdo zko­la­bo­val a nejeví známky života, co udě­láte? Po­skyt­nete mu pomoc, jak jinak. Tedy nejdřív za­vo­láte rych­lou a pak se mu za­čnete vě­no­vat. Ten te­le­fo­nát je dů­le­žitý, pro­tože pokud si dobře vzpo­mí­nám, na kurzu první pomoci můj ob­lí­bený doktor vy­svět­lo­val, že s pokusy oži­vení můžete pře­stat jedině, když byly úspěšné, ukáže se zá­chranka nebo když fy­zicky ne­mů­žete, padáte únavou, jste na dně a stěží se držíte při vědomí. Laikům ne­pří­sluší roz­li­šo­vat smrt od slabé nitky života, nejsou na to kva­li­fi­ko­vaní, musí obě­to­vat po­slední kapku vlastní ener­gie, pro­tože tady jde o život. Pokud ji ne­po­skyt­nou, někdo může zemřít. A kdo z nás chce žít s vě­do­mím, že jeho lenost nebo apatie za­vi­nila smrt.

Je jasné, že když se po prvním stla­čení hrud­níku hlava po­sti­že­ného odvalí do škarpy, tak můžete pře­stat. Ale jinak po­kra­čo­vat do vy­čer­pání.

Pokud se dobře vzpo­mí­nám (a to je za­tra­ceně velké pokud), u do­spě­lých je kombo žádný dech+srdce stojí v na­prosté vět­šině pří­padů způ­so­beno náhlou zá­sta­vou srdce, nikoli ob­s­trukcí dý­cha­cích cest. V krvi tedy mají dost kys­líku a ne­přímá sr­deční masáž, i když po­sti­žený ne­za­čal dýchat, může tento zbytek kys­líku roz­vá­dět po těle a mozkové buňky ne­musejí odumí­rat ob­vyklou ra­pidní rych­lostí.

Do hry se také za­po­juje efekt při­hlí­že­jí­cího (nebo po­e­tič­teji apa­tický svědek). Kolem jsou další lidé, někdo z nich určitě pomůže, někdo z nich je lépe kva­li­fi­ko­vaný, určitě, každou chvíli. A na­jed­nou zá­stava srdce trvá čtyři minuty a došlo k ne­vrat­nému po­ško­zení mozku.

První od­sta­vec pa­ra­grafu 150 trest­ního zá­ko­níku říká něco ve stylu:

Kdo osobě, která je v ne­bez­pečí smrti nebo jeví známky vážné po­ru­chy zdraví nebo jiného váž­ného one­moc­nění, ne­po­skytne po­třeb­nou pomoc, ač tak může učinit bez ne­bez­pečí pro sebe nebo jiného, bude po­tres­tán od­ně­tím svo­body až na dvě léta.

Podle zákona nemáme na výběr. I když chápu, že lidé (včetně vašeho skrom­ného vy­pra­věče) se bojí, že nevědí jak pomoci, nebo se bojí, že po­sti­že­nému ještě více ublíží. Asi takhle: Při ne­přímé sr­deční masáži musíte po­řádně za­tla­čit a zlo­míte pár žeber. S tím nic ne­u­dě­láte. To se stane. Ale jak můj ob­lí­bený doktor říkal o za­sta­vení kr­vá­cení: Otravu krve vy­lé­číš, smrt ne. Test vás po­stihne jen když máte úmysl po­sti­že­ného ještě více po­stih­nout, ale s čis­tými in­ten­cemi vás kryje pra­vi­dlo mi­lo­srd­ného sa­ma­ri­tána.

Tech­nicky vzato byste mohli zra­ně­nému na­sa­dit pi­ja­vice, pokud věříte, že po­mů­žou. Museli byste pak pro­ká­zat, že po­chá­zíte z de­va­te­nác­tého sto­letí a všechny vaše lé­kař­ské zna­losti po­chá­zejí jen od Galéna, a nej­spíš i vy­svět­lit, proč sakra po kapsách taháte skle­nice plné pi­ja­vic.

Ale ne­bojte, za po­skyt­nutí pomoci se může po­čí­tat i prostý te­le­fo­nát na číslo 155.

Otázky le­ga­lity a čísla pa­ra­grafů jsou ale bez­vý­znamná, na nich ne­zá­leží, ony sa­motné vás ne­při­nutí pomoct. Neměly by. Je vaší mo­rální po­vin­ností po­skyt­nout pomoc, jde o znak, že jsme ci­vi­li­zo­vaní lidé ob­da­řeni em­pa­tií a každý člověk, i ne­známý, je vzdá­lený bratr nebo sestra.

Vždy mě fas­ci­no­valy pr­vo­řadé prin­cipy, které pře­váží snahu za­chrá­nit sebe sama zá­chra­nou jiného. Je to třeba kla­sické ženy a děti jako první, které upřed­nost­ňuje zra­ni­telné, nebo ka­pi­tán jde se svou lodí ke dnu, které vy­ty­čuje ul­ti­mátní po­vin­nost ka­pi­tána po­sta­rat se o svou po­sádku. Obě říkají jediné: Nejsme svině. Je tu něco vět­šího než my sami.

Tato ma­ni­festace vik­to­ri­án­ských před­stav ctnosti, sto­ický stiff upper lip zvěč­něný v Ki­plin­gově If—

If you can meet with Tri­umph and Di­sas­ter, And treat those two im­postors just the same;

může pů­so­bit ar­chaicky, ale pomoct se mi zdá jedině lidské.

Proč o tomhle píšu? Ani nevím, nej­spíš to nemá žádný důvod. Nebo možná to má důvodů přesně pa­de­sát.


+1: Pro jis­totu zo­pa­kuji, co je bo­les­tivě jasné: Nejsem doktor a před­chá­ze­jící řádky může brát jako smě­ro­datné lé­kař­ské in­for­mace jen je­di­nec s in­te­li­gencí pře­je­tého pulce.

+2: Vše se jednou stane ohněm

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz