k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Podivná Wikipedie

9. 2. 2018 — k47 (♪)

Přesně tohle jsem hledal. Přesně po tomhle jsem toužil!

Wi­ki­pe­die je ob­rov­ský zdroj uži­teč­ných in­for­mací, ale ob­sa­huje také řadu ku­ri­o­zit, které člo­věku při­ne­sou jen velice málo prak­tic­kého užitku, ačkoli nakrmí jeho hlad po ku­ri­o­zi­tách. Jde o zby­tečná, ale přesto velice lákavá sousta in­for­mací. A právě ne­dávno jsem na­ra­zil na hlavní nerv těchto po­div­ností: seznam ne­ob­vyk­lých článků wi­ki­pe­die.

Je tam všechno: ISO stan­dardy pro vaření čaje, Ja­pon­ští vojáci, pro kte­rého druhá svě­tová válka skon­čila až roku 1974, lidské nohy vy­pla­vené na břehy ka­nad­ských jezer, eseje o ver­bál­ních srač­kách (něco pro Andyho Za­lt­zmana), slavné ko­berce me­zi­ná­rod­ních letišť, mno­ha­leté války mezi šim­panzi, žra­loci za­sek­nutí do an­g­lic­kých střech, tu­ris­tičtí prů­vodci, kteří ze­mřeli v Uralu z ne­vy­jas­ně­ných důvodů, války pro­dlou­žené di­plo­ma­tic­kými kom­pli­ka­cemi (jako třeba tři­sta­letá válka mezi malým os­t­rův­kem Velké Bri­tá­nie s Ni­zo­zem­skem, sto­letý kon­flikt mezi Černou Horou a Ja­pon­ským Im­pé­riem, válka mezi Římem a Kar­tá­gem, která skon­čila až roku 1985 nebo druhá svě­tová válka, která tech­nicky vzato skon­čila až po sjed­no­cení Ně­mecka v roce 1990), eko-por­no­gra­fické or­ga­ni­zace, zcela ne­i­den­ti­fi­ko­vaní lidé, kteří ze­mřeli za zá­had­ných okol­ností, lidé, kteří si vy­dě­lá­vají na ži­vo­bytí před­stí­rá­ním, že jsou keř, muzea špat­ného umění, fik­tivní léky, kozy ze slámy, které každý rok někdo zapálí, akvá­ria ze sta­rých Maců, hyd­rau­lické po­čí­tače, mra­kodrapy, skrz které vede dál­nice, fik­tivní pohoří, kusy země, které nikdo nechce, zá­hadné ar­te­fakty, kon­spi­race o ne­e­xis­tu­jí­cích 300 letech his­to­rie, dlaž­dice s kryp­tic­kými zprá­vami, ob­rov­ské deníky, skauti, kteří doma sta­věli ja­derné re­ak­tory, Ste­vové, kteří pod­po­rují evo­luci, transplan­tace hlav, po­divné jed­notky vzdá­le­nosti, lidé sedm­krát za­sa­žení bleskem nebo mo­le­kuly vy­pa­da­jící jako po­stava člo­věka.

Jde přesně o ten kalibr faktů (a často faktů o do­mněn­kách nebo o fikci), které jako kdyby vy­padly z pod­castu No Such Thing as a Fish. Po­slední dvě noci jsem strá­vil pro­čí­tá­ním od­ka­zo­va­ných hesel. Chtěl jsem je číst, abych mohl usnout, ale místo toho jsem byl vzhůru až do rána, stále na­la­děný na ne­klid­nou frek­venci po­div­ného, ne­schopný za­mhou­řit oči.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz