k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Pivo & svaly

10. 10. 2018 — k47

Víte jak Hunter S. Thomp­son odjel do Los An­ge­les, aby měl klid pro roz­ho­vory s Os­ca­rem Acos­tou pro článek Strange Rum­b­lings in Aztlan a z této es­ka­pády vznikla kniha Fear and Lo­athing in Las Vegas? Jo? Tak nic ta­ko­vého se mi ne­stalo. Jen jsem se shodou okol­ností se ██████████ na­skytl na Andělu, kde se konala akce hrdě se sama na­zý­va­jící Oc­to­ber­fest 2018. Ve sku­teč­nosti šlo jen o ně­ko­lik stánků s pivem, prec­líky a pe­če­ným pra­se­tem, ob­klo­pené fron­tami žíz­ni­vých lidí, kteří chtěli ochut­nat ten zla­tavý mok v ceně 59 korun za 400 mi­li­li­trů. Roz­hodně nic spek­ta­ku­lár­ního.

#artefakty

Navíc jsem po po­slední party, která se zcela vymkla kon­t­role, více méně pře­stal s pitím. Poprvé po velice dlouhé době jsem si druhý den zas při­pa­dal mi­zerně, ale to mě ne­pře­svěd­čilo. Za fi­nální roz­hod­nutí mohl pořad sci-show. V jedné epi­zodě mlu­vili o al­ko­holu a fy­zické námaze. Ze studií vy­plývá, že velké množ­ství che­mic­kého ohně na­ru­šuje re­kon­strukci a růst svalů po cvi­čení.

Jde o to, že námaha způ­sobí ma­ličké trh­liny ve sva­lo­vých vlák­nech a ty jsou po­sléze za­ho­jeny a opra­veny a vý­sledný sval je sil­nější a odol­nější než před ná­ma­hou. Těla všech or­ga­nismů jsou evo­lucí vy­pi­lo­vány, aby vy­dá­valy nejmenší nutné množ­ství ener­gie – když něco není vy­u­ží­vané, prav­dě­po­dobně to není třeba a tělo se toho zbaví. Třeba svaly – když je ne­po­u­ží­váte, tělo je zre­du­kuje, aby ne­mu­selo vy­ži­vo­vat zby­teč­nou tkáň. A al­ko­hol, tedy aspoň velké množ­ství, zpo­malí tento proces ná­pravy.

V té době mě po dlou­hých jízdách straš­livě bolely svaly stehen, druhý a třetí den jsem cítil ne­pří­jem­nou bolest, šlo skoro o de­struk­tivní pocit. Možná tyto dva fakty měly spo­ji­tost (+ v al­ko­holu je straš­livé množ­ství ka­lo­rií). Měl jsem na výběr ze dvou mož­ností: pivo nebo kolo. Co z toho mám radši? Mlhu opi­losti nebo jízdu v sedle nej­větší možnou rych­lostí?

Roz­ho­do­vání nebylo vůbec kom­pli­ko­vané.

Od té doby ne­pří­jemné pře­tr­vá­va­jící bo­lesti více méně zmi­zely. Nemůžu říct, že jedno a druhé má kauzální spo­ji­tost, mohlo jít jen o ko­re­laci, možná jsem jen začal jezdit kratší trasy, možná se mi jen zlep­šila kon­dice a těch pár de­sí­tek ki­lo­me­trů nebyla taková rána, možná ano, možná ne. Na tom ne­zá­leží. Jsem docela spo­ko­jený se sou­čas­ným stavem a oro­sená skle­nice vy­chla­ze­ného zla­ta­vého moku, která uhasí i tu nej­větší žízeň, mi ne­chybí. Zato ten pocit, kdy se ženu z ne­bez­peč­ných kopců stu­pidní rych­lostí do sle­pých za­tá­ček je k ne­za­pla­cení.

Ale možná jsem jenom starý a de­fi­ni­tivně jsem vyměkl.


+1: Za zmínku také stojí, že exis­tuje zá­vis­lost na cyk­lis­tice.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz