k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Pavouci 10 (teď s trochou nihilismu)

27. 4. 2018 — k47 (♪)

Po­sled­ních pár dnů nemám náladu psát něco ob­sáh­lej­šího, nějak mi došel tvůrčí benzín a NE­VE­RY­OUNG nic ne­po­sílá i když toho tolik na­sli­bo­val. Ale co, on je nej­spíš de­pre­sivní al­ko­ho­lik, tak je třeba s ním za­chá­zet zlehka.

Místo zdlou­ha­vých textů si vy­sta­čím s dalším pa­vou­kem. Tahle os­mi­oká & os­mi­nohá mini-odula trů­nila v dou­pěti z pa­vu­čin a čekala, až se jí něco za­chytí do ohyzd­ných ne­pra­vi­del­ných sítí. Jak vnímá svět ta­ko­výto arach­nid? Co vidí jeho oči? Co se děje v jeho ner­vové sou­stavě? Roz­hodně toho nebude moc, vzru­chy sy­na­psí sig­na­li­zují jen tři stavy: ne­bez­pečí, po­travu a páření. Přežít, roz­mno­žit se, zemřít. K tomu byly evo­lucí stvo­řeni a my nejsme jiní. Jen jsme na tuto zá­kladní neu­ro­no­vou kostru zad­ního mozku na­ba­lili spousta dal­šího smetí. Pa­vouci o sobě nikdy ne­po­chy­bují, nemají trému, nemají strach, ne­tíh­nou po uznání dru­hými, ne­chtějí lásku, ne­po­tře­bují emo­ci­o­nální na­pl­nění, nemají as­pi­race, sny o rodině, ka­ri­éře nebo úspě­chu, ne­znají zkla­mání, po­chyby, zlo­mená srdce, ne­pře­mýšlí o bu­douc­nosti nebo o smrti, nebojí se ji, nic pro ně ne­zna­mená. Pavouk je tady a teď. Jeho svět jsou jen sítě a čekání na kořist. Fuck and die.1

Když o tom tak pře­mýš­lím, pavouk je ide­ální domácí maz­lí­ček pro ni­hi­listy. Pro něj nejste nic, ne­za­jí­máte ho, ani vás ne­vnímá jako někoho, kdo při­náší po­travu, v jeho světě ne­hra­jete žádnou roli.

Nedáno jsem pře­četl knihu o Ni­e­tz­s­chem a nebyl jsem příliš nad­šený. Při­pa­dal mi po­ně­kud me­lod­ra­ma­tický a uza­vřený do sebe. Svojí fi­lo­so­fií se jen snažil kom­pen­zo­vat vlastní ne­do­statky. Ale přesto, ten moment, kdy se pře­nesl přes Wag­ne­rov­ského blouz­nění a ve­le­bení Scho­pe­nhauera k ni­hi­lismu, mnou re­zo­no­val. Viděl jsem ná­znaky něčeho, čemu velice dobře ro­zu­mím — tenze, kdy svět nedává smysl, ale člověk se přesto snaží najít nějaké řešení. Ale to za­bí­hám…


  1. Myslím, že to bylo při tomhle se­tkání s Kris­to­vými roz­t­les­ká­vač­kami, kdy jsem popsal vizi bu­douc­nosti potom, co nás umělá in­te­li­gence zbaví au­to­no­mie, jako „šukat a chcíp­nout“. Nebo to byla po­vídka Stro­jovny
  2. Jo a abych ne­za­po­mněl: Jsem na flicku.
píše k47 & hosté, ascii@k47.cz