Pájení
Pájení je radost, pájení je hra. Dostala se mi do rukou páječka & bylo na čase
vyrovnat účty s rozbitou elektronikou. Předně jsem opravil █████

Jako obvykle nevím, co dělám. Někde chybí vodivá spojení a je třeba je vytvořit. Za každou cenu. Můj styl je všechno utopit v cínu, dokud je jasné, že hroudou lesklého kovu musí vést aspoň jedna pěšinka pro elektrony.
Potom, když jsem všechno dokončil a poslední proužek výparů vylétl naplno otevřeným oknem, jsem se podíval na špulku drátu pájky – obsah: 60% cín, 40% olovo. Ano, to lahodné toxické olovo. Asi bych měl rovnou napsat závěť. Je jasné, že teď po expozici každým dnem musím zešílet jako římský císař hodný svého titulu.
Když už tu mluvím o Kossech – těch klasických modelech, které se poprvé objevily v roce 1984 – vždy mě drásalo jejich barevné provedení. Černé tělo s modrými pokličkami působí poněkud studeně. Naproti tomu trikolórní model s bílým tělem a červenými pokličkami zase vypadá příliš cirkusovitě. Ale teď, když jsem opravil dva páry, mohl jsem je prohodit do konečně rozumné barevné kombinace: agresivní černá+červená a lehoučká bílá+modrá. Ale to zabíhám do estetických malicherností, které (po právu) nikoho nezajímají.
Nicméně: Pájení je super. Zkuste to taky, připájejte 220 voltů k zátylku vaší kočky, třeba se něco stane. To nemůžete vědět, dokud to nezkusíte.
+1: Taky jsem chtěl pájkou vytvořit poněkud trvalejší verzi tohoto, ale nedaří se mi to udělat dostatečně placaté, aby se na sáňky dal nasadit blesk.