k47.cz
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?

13. 3. 2018 — k47 (♪)

Jestli exis­tuje nějaký bůh, tak je teď jisté, že mě nadobro opus­til. Cítím se, že mi uniká život z těla. Po­slední dva týdny je mi strašně – bo­lesti hlavy, cel­ková sla­bost, nulová ener­gie, špatný spánek, pro­blémy s vi­dě­ním, kom­pletní kolaps or­ga­nismu. Pro­le­žím celý den a ne­cí­tím se o nic lépe, o nic víc naživu, jen jako re­a­ni­mo­vaná mrt­vola. Co když tohle všechno je jen ima­gi­nace umí­ra­jí­cího mozku? Co když mě právě teď pře­jelo auto a tuhle re­a­litu jsem si vysnil jako únik? To nemůžu vědět. Pro­ži­tek sku­teč­nosti je ne­od­vratně so­lip­sis­tický. Ale zase na druhou stranu, když jsem si vysnil právě tohle, pak mám za­tra­ceně mi­zer­nou fan­ta­zii. Když es­ka­pis­mus, tak ve velkém! Nikdo by se neměl zdr­žo­vat po­zem­ským trá­pe­ním chřad­nou­cího těla.

Ale možná, že všechny tyhle symptomy a ne­po­ho­dlné pocity jsou způ­so­beny tím, že hmotná re­a­lita pro­sa­kuje do mých es­ka­pis­tic­kých snů. Moje tělo je ro­ze­mleto na prach a proto cítím bolest a všechna ostatní ne­ga­tiva – něco jako v brit­ském se­ri­álu Life On Mars. Hlav­ního před­sta­vi­tele/po­li­cistu sejme auto, v kómatu se mu zdá, že se vrátil do se­dm­de­sá­tých let, ale re­a­lita pro­sa­kuje do jeho vizí & on z nich není schopný utéct.

Life on Mars jsem ne­do­kou­kal, pro­tože mi přišlo, že jde o high con­cept bull­shit.

Ale to zase za­bí­hám. Za celý den jsem stihl jen jednu věc – ukázal jsem se u své ad­vo­kátky/psy­cho­a­na­ly­tičky – ne­vzpo­mí­nám si přesně proč, pa­ma­tuji si jen jak říkala:

„As your attor­ney I advise you to drive at top speed.“

Ok, po­mys­lel jsem si a hledal jsem úni­kové cesty. Tohle byla linka z Fear and Lo­athing od HST, ne reálný roz­ho­vor.

Pak jsem se pro­bu­dil v Cele, okna ote­vřená do­ko­řán, pří­jemná zima. Ale stále mě ovlá­dala bolest hlavy, nulová ener­gie a byl jsem vy­schlý jako ztrouch­ni­vělý kmen.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz