k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Olovo

12. 7. 2018 — k47 (♪)

Jak je možné, že se kolem olova ještě ne­vy­tvo­řila chutná kon­spi­rační teorie? Je to těžký kov, který hlavně u dětí po­ško­zuje mozek, sni­žuje IQ a vede k ná­sil­nému cho­vání, a co víc – ne­e­xis­tuje bez­pečná dávka, škodí v ja­kém­koli množ­ství. Zatím jsem nečetl je­di­nou kon­spi­raci o tom, jak Ilu­mi­náti z NWO po­u­ží­vají chem­trails k roz­pra­šo­vání nano-olova1 , aby lidé byli hloupí, po­bí­jeli se na­vzá­jem a ne­u­vě­do­mili si, jak jsou ovlá­dáni. Tak krásná kon­spi­race by to byla.2

Při­dejte ještě kla­sické rysy časté v po­dob­ných vý­plo­dech pa­ra­no­idní mysli, že v tom jedou všichni a hlavně vědci stu­du­jící kon­cen­t­race olova v krvi po­pu­lace. Všechno tají a lžou, že úroveň těž­kých kovů klesá, a máte teorii jako víno. Však to znáte: Když se nám to hodí, po­u­ži­jeme to, když se to nehodí, jde o sou­část kon­spi­race a kdo ar­gu­men­tuje proti nám, je agent ne­pří­tele. Kla­sika.


Pa­ma­tuji si, jak jsem si jako malý hrál s blokem olova. Měl asi deset na pat­náct cen­ti­me­trů a byl tak straš­livě těžký. To mě fas­ci­no­valo. Ležel na ponku v dílně mezi hro­ma­dami nářadí, prachu a pa­vu­čin, zjiz­vený mnoha údery a dírami. Ne­vě­děl jsem k čemu cihla slou­žila a vůbec mě ne­na­padlo, že by mohla být to­xická. Každý dotek kůže a kovu, mohl za­ne­chat trvalé ná­sledky, Čás­tečky za­ne­sené do rýh v kůži, mohly odírat mojí pří­čet­nost. Nevím jestli to nějaký dopad mělo. Nejsem si ani jistý, jak moc jsem bloku olova vě­no­val po­zor­nosti.

Ale co se ví, je, že si Římané sla­dili víno olo­vě­ným roz­to­kem a nemělo to na ně nijak po­zi­tivní dopady, jak mohou určité sklony k ší­len­ství do­svěd­čo­vat. Byl to do­konce jeden z fak­torů, který vedl k pádu jejich říše.

A co víc: Ta kon­spi­race, kterou jsem začal, se sku­tečně děla. Nebylo to nic ne­ka­lého a vy­pouš­tění masiv­ního množ­ství olova ne­pro­bí­halo z le­ta­del, ale od dva­cá­tých let z výfuků aut. Šlo po­cho­pi­telně o olov­natý benzín3 . Na jednu stranu to zvý­šilo ok­ta­nové číslo a motor tolik ne­kle­pal, na druhou stranu to bylo jenom špatně.

Exis­tuje pře­svěd­čivá teorie, že olovo z po­hon­ných hmot vedlo k ná­růstu trest­ných činů a když se od něj upus­tilo, kri­mi­na­lita začala prudce klesat.

Nej­horší a trvalé ná­sledky měla ex­po­zice olovem na děti. Jejich de­lik­vence se pro­je­vila se zpož­dě­ním, stejně jako její pokles, s tím jak kle­sala kon­ta­mi­nace pro­středí. Pokud jste vy­růs­tali v de­va­de­sá­tých letech a v té době jste pra­vi­delně do­stá­vali plnou dávku vý­fu­ko­vých plynů, právě teď sedíte ve vězení (tedy aspoň máte sta­tis­ticky vyšší prav­dě­po­dob­nost, že sedíte).

A teď se jistě ptáte: Kdy se u nás pře­stal pro­dá­vat olov­natý benzín? Od roku 2001. Docela ne­dávno. Ten rok si pa­ma­tuji docela jasně – ještě jsem nebyl kom­pletně zfor­mo­va­ným je­din­cem a v té době teprve kon­čily šťav­naté roky kdy se olovo do mozku za­dí­ralo nej­více. Ná­sledky by měly za­hr­no­vat agre­si­vitu, im­pul­zi­vitu a ADHD. To sedí při­nej­lep­ším čás­tečně.

Jen Ge­ne­race Z je tedy čistá. Mi­le­ni­á­lové a všechny ty X, Y a starší po­ko­lení (kteří žili ve měs­tech a lízali olovo ze zčer­na­lých omítek) jsou sta­tis­ticky zne­vý­hod­nění. Jejich in­te­li­genci a po­ten­ci­ální bu­douc­nost jsme vy­mě­nili za ne­kle­pa­jící motory.

Pokud vás štvou te­e­nageři, kteří se ne­u­stále pro­me­ná­dují pod okny, jako kdyby jim patřil celý svět, máte k tomu důvod. Vy­smí­vají se vám, že jste žili v to­xic­kém světě, který z vás udělal stu­pidní a agre­sivní ne­an­dr­tálce a je nic ta­ko­vého ne­trápí.

Jděte jim vy­svět­lit, že se nemýlí. Za­stavte je s pis­tolí v ruce, ze­ptejte se „Jak se vám daří? Doufám, že se vám bude líbit u mě ve sklepě.“ Tam je při­važte ke starým re­za­vým po­li­cím. Vy­říz­něte jim jazyky, ústa vy­palte roz­žha­ve­ným že­le­zem, to co z otvoru zbude, ucpěte sta­rými hadry, aby ne­mohli – když už ne křičet – tak aspoň vy­dá­vat zvuky. Hlavu jed­noho z nich dejte do svě­ráku a za­tímco se ostatní dívají (když zavřou oči, od­střih­něte jim kus prstu pá­ko­vými kleš­těmi na ocel) pomalu uta­hujte, velice pomalu, když se objeví první praskliny v lebce, na­lijte do nich pe­t­ro­lej, za­palte ho a za­tímco hoří, po­kra­čuje v uta­ho­vání. Když je první hotový. Za­čněte dal­šímu roz­bru­šo­vač­kou po­stupně od­stra­ňo­vat obě kon­če­tiny od cho­di­del až po trup, rány kau­te­ri­zujte pla­me­nem, aby ne­vy­kr­vá­cel a pak—

Pro­miňte, mluví ze mě olovo.


  1. Nikdy ne­za­po­mí­nejte přidat před­ponu nano-, pak to zní lépe a ne­bez­peč­něji. Tak to dělají tru­theři, když tvrdí, že věže WTC byly zni­čeny nano-ter­mi­tem.
  2. Také může exis­to­vat opačná kon­spi­race, že olovo je pro nás pro­spěšné a právě proto byl za­ká­zán olov­natý benzín. Výzkum byl sa­mo­zřejmě zfal­šo­ván, všichni vědci v tom jedou. A co víc, někdo může věřit oběma pro­ti­klad­ným te­o­riím na­jed­nou. Když je někdo až po uši v pa­ra­no­id­ním bahně, nejde o kon­zis­tenci, ale odpor k široce při­jí­mané au­to­ritě.
  3. Člověk, který hrál velkou roli ve vývoji olov­na­tého ben­zínu – Thomas Mi­d­gley – měl prsty ve vývoji freonů. Když se daří, tak se daří. Jeden člověk, dvě eko­lo­gické ka­ta­strofy.
píše k47 & hosté, ascii@k47.cz