k47.cz    — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura | twitter FB


««« »»»

Opilý origami objektiv

18. 3. 2018 — k47

Znáte ten pocit, kdy pijete celou noc a pak se dostanete do toho precizního okamžiku, kdy se najednou začnete cítit skvěle? Nejen duševně, ale i tělesně? Opilost zmizí jakoby mávnutím kouzelného proutku, tělo je ve fantastické agonii, elastické, připravené k akci. Dalších pár hodin online? Proč ne. Jít se proběhnout? Proč ne. Začít s jógou? Proč ne. Jít zvedat železo? Proč ne. Pár hodin maximální tělesné aktivity jakéhokoli druhu? Proč ne. Jde o neuvěřitelně příjemný moment neurochemického ekvilibria, kdy všechny smysly najednou začnou pracovat na 120 procent.

Tak předtím, než jsem se dostal přesně do tohohle bodu, pod vlivem mnoha surových ██████████████, kdy moje kognitivní a motorické schopnosti dosáhly minima a začaly odpovídat těm šestiměsíčního dítěte, jsem se rozhodl opravit zaseknutý objektiv. Proč ne? Měl jsem s sebou, kromě mnoha dalších nezbytností, sadu delikátních šroubováků. Můžu s nimi něco spravit nebo je použít jako bodnou zbraň.

Šlo o starou věrnou padesátku, kterou se mi před nějakou dobou podařilo zalepit levným energydrinkem. Zatím fungovala celkem obstojně, ale po posledních protestech si voda vybrala svou daň a jemné mechanické části se zcela zasekly. Objektiv přestal ostřit, nic se nehnulo, jen motor tiše úpěl.

Se šroubovákem v ruce jsem začal rozebírat ten komplikovaný optický nástroj, šroubek po šroubku, dílek po dílku, pomalu, opatrně, další, další, další, a že jich tam bylo, stále opilý, s jemnou motorikou ochrnuté gorily, další, další, další, kde se jenom berou všechny tyhle šrouby? Je vůbec možné něco takového složit zpátky dohromady? Trnul jsem, zatímco jsem se nořil hlouběji do střev prostorového hlavolamu.

Poznatek číslo jedna: Každý objektiv s autofocusem je neuvěřitelně komplikované soustrojí, které obsahuje několik tištěných spojů, sérii motorů a mnoho součástek a hlavně není navržené pro snadnou dekonstrukci. Všechny ty plastové výlisky, motory, šroubovice, PCB a komplikovaně poskládané a propojené flexibilní spoje byly složené jako manické origami. A já se snažil rozlousknout zcela bez vyšších funkcí mozku nebo pudu sebezáchovy.

A ve chvíli, kdy jsem se dostal do poloviny procesu, jsem nevěděl jak dál a zároveň se mi nechtělo ustupovat, byl jsem nalitý jako ruský diplomat, na pultu hromada plastových výlisků, které do sebe musí nějako pasovat, ač na první pohled neexistuje žádný zjevný způsob, jak by k tomu mohlo dojít, všude se kutálejí mikroskopické šroubky, žádné dva nejsou shodné a pak mi začne po zádech stékat studený pot: Co teď? Poručil jsem si další drink s tím, že pak se uvidí.

Kdybych byl střízlivý, možná bych si pamatoval, jak jsem se této slepé uličky dostal, ale to ne, vypravil jsem se do ní jen kvůli alkoholem indukované sebejistotě, že se nic nemůže pokazit, že vítězství je na dosah.

Nelson Mandela strávil za mřížemi sedmadvacet let a stal se hrdinou boje proti apartheidu. V oparu intoxikace mi došlo, že sdílíme stejný osud. Musím ten objektiv zase složit, i kdyby to mělo trvat 27 let. Jde o nesmrtelnost v očích historie. Nikdo si mě nebude pamatovat, pokud selžu, ale svět mě bude oslavovat, když uspěju.

Naladil jsem se na frekvenci surového ticha a vydal se na dlouhou cestu ke svobodě. Začal jsem zkoušet všechno na všechno, dílek po dílku, šroub po šroubu, složitost O(n!), pomalu, trpělivě, jedna komponenta za druhou, pořád bez spolupráce motorických svalů nebo částí mozku od vyšších primátů až po člověka, s pamětí, která blikala jako stará zářivka v zaprášeném skladu.

Ale nakonec jsem to složil, nějakým způsobem, nevím přesně jak, synapse utlumené tekutým ohněm. Tedy asi takhle: Objektiv stále nefunguje, ale aspoň jsem ho nemusel dávat do opravy jako zbabělec po dílech. Šance, že by ho přijeli na reklamaci je teď už jen teoretická. Je plný lepkavé tekutiny, poznamenaný používáním, které zachází daleko za hranici běžné aktivity. Je zázrak, že vůbec funguje, to je jisté.

Složil jsem to, a myslel jsem, že tím všechno skončí. Ale pak jsem se překlopil do toho slastného stavu a bylo jasné, že dneska neusnu před čtvrtou hodinou ráno ne-li později. V tom okamžiku party teprve začala.

vstoupit do diskuze    sdílet na facebooku, twitteru, google+

příbuzné články:
Terminalita #13 - Laura P.
Akademická čtvrthodinka
Terminalita #5 - Gin & tonik
Terminalita #3 - Mistr Garcia 📷
669.218 📷
Jak se opít a udržet štíhlou linii

sem odkazují:
DIY/blesk 📷
Je na čase začít raidovat
Střízlivý origami objektiv 📷
Pár filmů (některé od Terryho Gilliama)

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz