Oběti "sharing economy"

„Sharing economy“ má zvláštní pravidla. Nejen, že zákazníci hodnotí prodávající, ale jsou jimi také sami hodnoceni. Kdo není poslušný konzument, může být trvale vyloučen z programu, bez udání důvodů & jen s omezenou možností obrany. Platforma jako taková je přitom z hodnocení vyjmuta.

Řešení sporů je komplikované a drahé a proto ti, co jsou nařčeni, že nehrají podle korporací nastavených pravidel, jsou vypovězeni. Každý jednotlivý uživatel je zcela postradatelný, protože to, co označujeme za „sharing economy“ platformy – tedy prostředníci, kteří se účastní transakce jen jako glorifikované nástěnky – mají, jako jejich čistě digitální bratři, sklony k hegemonizaci a monopolu. Ve hře je síťový efekt, čím víc lidí používá danou „sharing economy“ aplikaci, tím větší má smysl poskytovat služby právě jejím prostřednictvím. A čím větší sílu síťový efekt má, tím obtížnější je hledat a používat alternativní řešení.

V online světě máme de facto jeden vyhledávač, jeden video server, jednu sociální síť, jeden online obchod, jeden herní obchod. Všichni ostatní hrají přinejlepším druhé housle, žádná závažnější konkurence neexistuje, jen masivní hegemonie několika málo gigantů, kteří jsou tak mocní, že si mezi sebou můžou dohodnout ilegální náborové praktiky nebo určit jaký startup dostane šanci a jaký bude anihilován.

Není tedy těžké si představit svět, kde vládne jedna platforma pro taxi, jedna pro ubytování atd.

Zákaz, i když frivolní, není problém v prostředí kde existují alternativy a kde bují konkurence. Když mě nesmyslně vyhodí ze svého systému jeden z hráčů, bude to jeho ztráta, hned by si mě získal konkurent. Ale nepřipadá mi, že se této vibrantní utopie dočkáme.

Tak nezbývá než se chovat jako poslušný konzument, který pochoduje podle cizího rytmu, povolně se účastní všech ceremonií a pokračuje v hraní hry, která by měla skončit vteřinou, kdy zaplatí za poskytnuté služby.

Nakonec si dovolím z odkazovaného článku o doživotním vyloučení z airbnb citovat několik pasáží:

Moving forward, I question whether these types of suspensions should be allowed from the tech giants without any oversight or regulation. At what point does a company become pervasive enough in everyday life that they owe users an explanation or warning before dropping the guillotine?

We’re becoming increasingly dependent on a handful of major tech giants to get through our basic daily routine. Imagine waking up one day and no longer being able to check your Gmail, buy things on Amazon, or book an Uber.

It all feels very 1984. Or Black Mirror. The one with Jon Hamm.

+1: Uber začne blokovat uživatele s nízkým hodnocením na 6 měsíců jako výchovný krok zaměřený na zlepšení chování pasažérů. Těch je pár tisíc v zasažených regionech.

+2: Před lety se řešilo, že by se piráti trestali odpojením od internetu. Mechanika byla stejná, za porušení pravidel mě čeká odepření služby a tím pádem i ztráta příležitostí & možností. Odstřižení od sítě představovalo mnohem drakoničtější trest, internet je nutný předpoklad pro všechno ostatní.

+3: U shaconomy platforem se nemůžu zbavit dojmu lásky k někomu, kdo vás nenávidí, submisivního postoje ke lhostejnému subjektu a podpory nepřítele, ale to je asi jen můj pocit.

+4: Explicitní hodnocení a skóre může být otravné, ale není ani zdaleka tak zákeřné jako hodnocení implicitní, do kterého subjekt nevidí a nikdy si nemůže být jistý, jestli neudělal něco proti zvůli algoritmického systému. Pokud neví, jaké chování bude potrestáno a jak přísně, musí kontrolovat a usměrňovat všechno svoje chování. Nejistota pantoptikonu vede k absolutní sebe-cenzuře. To dobře vědí všechny totalitní režimy vládnoucí nahodilou tyranií a stejné postupy se rychle učí i technologické firmy.