k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Svině z telekomunikačního giganta se snaží nalomit odcházející zákazníky

14. 4. 2018 — k47 (♪)

„Pod­ni­káte?“ zeptal se mě při­slu­ho­vač te­le­fon­ního gi­ganta poté, co jsem vešel do stánku O2.

„Do toho vám nic není,“ od­po­vě­děl jsem a rychle dodal: „Jak jsem řek', jsem tu jenom proto, abych od­hlá­sil in­ter­net. Nic víc.“ Bylo jasné, o co mu šlo. Snažil se mě udržet v sítích jejich pro­hnilé spo­leč­nosti a ještě k tomu mi prodat něco, co jsem nikdy ne­chtěl. V newspe­aku kor­po­rát­ních sviní se tomu říká upsell.

Dal jsem svůj záměr jasně najevo, toužil jsem po jediné věci, odejít už nikdy o nich nesly­šet – ale pořád do mě ryli. „Tady máte vý­po­vědní lhůtu třicet dnů. Můžu vás dát na náš bez­drá­tový in­ter­net.“ Zkou­šel na mě, jako kdy­bych si ho měl teprve za­ří­dit potom, co vy­padnu od Bublin. To mě snad ne­po­slou­chá, nebo co?

Já už mám bez­drá­tový in­ter­net, už fun­guje a jsem s ním spo­ko­jený. Chci od vás odejít. To je všechno."

Za­vo­lal nějaké ženě a předal mě. S ní se celé ko­lečko opa­ko­valo. Ptala se, proč od nich od­chá­zím. Když jsem ji zase vy­svět­lil, že pevnou linku nikdo nechce a ADSL je sračka, nad­ho­dila: „Kolik pla­títe? Můžu vám na­bíd­nout něco lep­šího.“

Od­po­ví­dám, že tři kila.

„Můžu vám na­bíd­nout bez­drá­tový in­ter­net za tři sta de­va­de­sát.“

Na chvíli jsem ztra­til slova. To číslo, které mi řekla, bylo větší než to, které jsem jí právě sdělil. Jsou snad všichni ob­chod­níci O2 na­prosto šílení? Po vte­řině ticha říkám: „To je víc, než platím teď.“

Oka­mžitě změ­nila tak­tiku. Na­vrhla, že můžu pře­vést te­le­fonní číslo na někoho jiného, který by pak dostal stejný tarif.

„A co kdy­byste šli do prdele,“ po­mys­lel jsem si.

„Nemáte děti? Když se naučí volat z pevné linky, může vám to hodně ušet­řit.“

Říkám, že děti nemám, nikdy je nechci a kdyby se u mě v Cele vy­skytlo dítě, zna­me­nalo by to, že brzo potom půjdu do vězení.

To ji nej­spíš zlo­milo. Pak už se ne­sna­žila mi nic stře­lit, nikam mě pře­vést nebo něco ta­ko­vého. „Ko­nečně, děkuji.“

Pak po mě chtěli ob­čanku. Tady jsem čekal pro­blémy, pro­tože tech­nicky vzato in­ter­ne­tové při­po­jení nebylo na­psané na mě, ale jiného člo­věka. Adresa se sho­do­vala, to bylo dů­le­žité. Ale i tak jsem byl při­pra­vený ze sebe vy­sy­pat sračky o tom, že pů­vodní před­pla­ti­tel byl po­stře­len a teď ochr­nul na po­lo­vinu těla a není s to něco vy­ři­zo­vat, pro­tože mu ne­zbývá moc času a tak po­dobně. Žádné kom­pli­kace, už ztra­tili naději, že si udrží kli­enta a pře­stali dělat vy­táčky. Díky bohu.

Jak je vidět, O2 za­měst­nává vý­hradně úlisné svině, ale co by člověk čekal?


Můj sou­časný po­sky­to­va­tel ke mně při­vedl in­ter­net do dru­hého dne a kdy­bych jim za­vo­lal ráno, mám dojem, že by to zvládli ještě ten den. To jsem měl uvést jako důvod, proč jejich kor­po­raci nechci ani vidět.

Sou­časný ISP měl nějaké vý­padky a poté, co se si­tu­ace vy­svět­lila, poslal velice de­tailní mail s vy­svět­le­ním, co se stalo. Šlo o útok na sít firmy, která jim po­sky­to­vala ko­nek­ti­vitu. Po­psali prin­cip útoku a jak to vy­ře­šili. Šlo o docela tech­nické čtení pro běž­ného zá­haz­níka, ale takhle se mi to líbilo.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz