k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Neztrácejte hlavu

5. 8. 2018 — k47 (♪)

His­to­rie má tu ne­pří­jem­nou vlast­nost, že ji ne­u­stále při­bývá. Fu­ku­yama v roce 1992 nad­šeně pro­hla­šo­val, že his­to­rie už de­fi­ni­tivně skon­čila, ale to se teď – o 26 let poz­ději – zdá jako po­ně­kud ukva­pená pro­kla­mace.

Proč o tom píšu? Není k tomu nijak zá­važný důvod, jen jsem začal číst tenhle web od jeho po­čátků v roce 2002 a musím říct, že se za léta na­střá­dalo docela dost textu. Zatím jsem se dostal do roku 2008 a je zřejmé, že dnes bych své minulé já shle­dá­val po­ně­kud – jak to říct? – otrav­ným & ne­sne­si­tel­ným. A to mi zbývá ještě deset let.

Sou­běžně s tím jsem začal pro­chá­zet su­per­masivní ar­chivy po­ří­ze­ných fotek a hledal, co by se z nich dalo použít (& ten zbytek smazat). Jde o smut­nou ak­ti­vitu. Když vidím ty zá­znamy dnů dávno mi­nu­lých a docela přesně si vy­ba­vuji, co jsem v těch oka­mži­cích dělal, jak se cítil a po čem jsem toužil; ne­ko­nečná samota sálá z matic pixelů a nikdo si ji ne­pa­ma­tuje, kromě mě a di­gi­tál­ních mement. Stačí je vy­ma­zat a ne­zů­stane nic.

V kvan­tech snímků jsem našel třeba tuhle hlavu můry od­dě­le­nou od těla, ke kte­rému kdysi pa­t­řila.

Nikdo si ne­pa­ma­tuje na tuto kon­krétní můru. Nikomu ne­chybí, nikdo na ni ne­vzpo­míná, vle­těla do Cely, sna­žila se vy­lét­nout za­vře­ným oknem, vy­hla­do­věla, vedro vy­su­šilo její tělo a pak ji upadla hlava. Zmi­zela ze světa & exis­tence. V do­sta­tečně dlou­ho­do­bém mě­řítku takto skon­číme všichni, jako ve Sto­pa­řově prů­vodci z naší pla­nety a ci­vi­li­zace zbude jen letmá no­ticka „Pře­vážně ne­škodná“. A to jen pokud budeme mít štěstí.

Hlava stále ještě při­pev­něná k tělu

Teď ale není čas na exis­ten­ci­ální děs – za týden se bude konat fo­to­gra­fický raid na Prague Pride & na to se musíte těšit i na­vzdory vše­o­becné ne­smy­sl­nosti bytí.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz