k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Nepřítel musí být příliš silný a slabý zároveň

3. 11. 2018 — k47 (♪)

O Trum­povi tu moc nepíšu. Má to důvod – nemám dost slov, abych by přesně a stylem, který by ne­na­ru­šil ve­řejný po­řá­dek, vy­já­d­řil pocit z jeho ší­len­ství a lží. Sle­do­vat Trum­povo trum­po­vání je jako se dívat roz­bi­tým stro­jem čas na lo­bo­to­mi­zo­va­ného Nixona, který ztra­til po­slední zbytky pří­čet­nosti a stra­te­gic­kého uva­žo­vání a teď pobíhá po bílém domě jen v tren­kách s ame­ric­kou vlaj­kou a vy­kři­kuje něco o tom, že Kam­bodža je země zlo­činců a ná­sil­níků, pro­tože zni­čili jeho bomby, když si je k nim od­lo­žil z pře­lé­tá­va­jí­cích le­ta­del.

Starý muž, který má jen laxní vztah k pravdě a ne­snáší no­vi­náře. Kde jsem to jenom slyšel?

Teď Trump začíná s další vlnou úhyb­ných ma­né­vrů a při­ži­vuje xe­no­fobní ohně na ka­ra­vaně uprch­líků smě­řu­jící k ame­rické hra­nici. Pro­hla­šuje, že je plná mla­dých zdra­vých mužů a po­va­hou nemá daleko k in­vazní armádě. Kde jsem to jenom slyšel? Jo, to samé říkali o imi­gran­tech smě­řu­jící do Evropy. Jak se zdá, naše kon­ti­nenty se od sebe mají pořád co učit a taky tak činí.

Za­jí­mavá na jeho ré­to­rice je jedna věc – uprchlíci jsou, jako ne­pří­tel jeho izo­la­ci­o­nis­tické ne­ná­visti, jsou příliš silní i slabí zá­ro­veň. Trump pro­hla­šuje, že jsou to samí schopní mladí muži, jeho spo­jenci na Foxu zase, že při­ná­šejí cho­roby (včetně pra­vých ne­što­vic, které byly kom­pletně vy­hla­zeny před 40 lety). To je stará tak­tika fa­šistů – „ne­pří­tel“ je vy­kres­lo­ván jako příliš silný i slabý zá­ro­veň. Silný, aby mohl před­sta­vo­vat ne­bez­pečí, proti kte­rému musíme bo­jo­vat a příliš slabý a po­kleslý, abychom ho mohli de­hu­ma­ni­zo­vat a od­mít­nout jako ne­ho­dící se nízké živly, které zkazí a budou pa­ra­zi­to­vat na naší spo­leč­nosti. Jako celek ne­mů­žou být obojí na­jed­nou, ale to není pro­blém pro ne­ná­vist­nou ré­to­riku. Ta ne­staví na fak­tech, sku­teč­nosti nebo snaze o po­znání kom­ple­xity světa, ale na bu­do­vání ne­ná­visti, tvorbě odporu k jinému. Na jedné straně jsme my, na druhé oni, zcela jiní, od­lišní, ne­slu­či­telní – ne­bez­pečný ne­pří­tel, který nás touží po­ra­zit a zne­u­ctít, a zá­ro­veň ochablý, ne­schopný a de­ka­dentní virus, který si ne­za­slouží náš soucit.

Zdá se, že tato ko­gni­tivní diso­nance ne­před­sta­vuje pro­blém pro ko­horty jeho pří­z­nivců, kteří stále ulpí­vají na mýtu Vel­kého Muže.

Stejná úče­lová dvoja­kost se vzta­huje na celou Trum­povu Ame­riku. Jde o nej­lepší a nej­vy­spě­lejší zemi světa, která si zá­ro­veň nemůže do­vo­lit při­jmout je­di­ného člo­věka v nouzi, pro­tože by ji to po­lo­žilo.

Trump po­tře­buje vše­ob­jí­ma­jící pocit, že všechno je špatně, že všechno je zlé, že všechno je v tros­kách a i sa­motné zá­klady re­pub­liky jsou v ohro­žení, aby on mohl po­skyt­nout řešení. Jeho inau­gu­rační projev toho je jasným dů­ka­zem – vy­kres­lil USA v apo­ka­lyp­tic­kých bar­vách a slíbil, že ukončí „Ame­ri­can car­nage“, ať už to zna­mená cokoli. Jde o kult činu pro čin sa­motný, zas další tak­tika de­ma­gogů a au­to­ri­tářů, mezi kte­rými se Trump cítí jako doma.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz