Neo-folklór(ismus)

Před pár dny jsem v Praze na­ra­zil na Folklorní dny. Šlo o pře­hlídku folk­lór­ních tanců & písní z celého světa. Na jedné straně unylá & po­ně­kud stu­pidní ko­lečka sukní ze starého kon­ti­nentu, na druhé dis­tingo­vané cho­re­o­gra­fie ori­entu¹ , na třetí všechno ostatní. Pro­chá­zel jsem kolem & neměl jsem čas nebo plán získat kom­plet­nější pojem o re­per­toáru, stejně jako jsem o tom pů­vodně ne­chtěl ani psát, kdyby se ne­stala jedna ma­lič­kost.

Asi takhle: Za­stihl jsem jen asij­skou ex­tra­va­ganzu (fotky dole) a už už chci odejít, když v tom, or­chestr tra­dič­ních ná­strojů utichl, z re­pro­duk­torů se začala valit hudba, která byla mnohem více sou­časná, na pódium na­klusalo ně­ko­lik dívek & před­vedly něco, co nebylo možné ani během nej­hor­ších ho­reč­ných snů po­va­žo­vat za tra­diční v ja­ké­koli kul­tuře. Pokud tedy ne­vznikla loni a nemá EDM hymnu.

Když jsem tam po­ba­veně stál, hlavou se mi pro­hnalo, že sou­časná kul­tura bude jednou po­va­žo­vána za kla­sic­kou, li­do­vou, folklorní, pri­mi­tivní, zve­li­čo­va­nou a glo­ri­fi­ko­va­nou. Jen si to před­stavte—za dvacet nebo pa­de­sát let, se budou neo-hips­teři vy­dá­vat za nás, budou se ob­lé­kat jako my, budou po­slou­chat naší hudbu, budou sle­do­vat naše filmy a se­ri­ály, po­u­ží­vat naše memy a budou si u toho při­pa­dat strašně dů­le­žití. Iro­nicky.

„Jo desátá léta, to byla lepší, au­ten­tič­tější doba.“

Jestli není tohle důvod proč naší modrou hroudu ne­spá­lit ja­der­ným ho­lo­kaus­tem, tak nevím co je.

1. Píšu orient/Asie z pros­tého důvodu: Nevím odkud po­chá­zeli. Mohli být z Taiwanu, Číny nebo Viet­namu, nevím, nikdy mě ani ne­na­padlo se po­dí­vat na pro­gram.