Neo-folklór(ismus)
Před pár dny jsem v Praze narazil na Folklorní dny. Šlo o přehlídku folklórních tanců & písní z celého světa. Na jedné straně unylá & poněkud stupidní kolečka sukní ze starého kontinentu, na druhé distingované choreografie orientu1 , na třetí všechno ostatní. Procházel jsem kolem & neměl jsem čas nebo plán získat kompletnější pojem o repertoáru, stejně jako jsem o tom původně nechtěl ani psát, kdyby se nestala jedna maličkost.

Asi takhle: Zastihl jsem jen asijskou extravaganzu (fotky dole) a už už chci odejít, když v tom, orchestr tradičních nástrojů utichl, z reproduktorů se začala valit hudba, která byla mnohem více současná, na pódium naklusalo několik dívek & předvedly něco, co nebylo možné ani během nejhorších horečných snů považovat za tradiční v jakékoli kultuře. Pokud tedy nevznikla loni a nemá EDM hymnu.
Když jsem tam pobaveně stál, hlavou se mi prohnalo, že současná kultura bude jednou považována za klasickou, lidovou, folklorní, primitivní, zveličovanou a glorifikovanou. Jen si to představte—za dvacet nebo padesát let, se budou neo-hipsteři vydávat za nás, budou se oblékat jako my, budou poslouchat naší hudbu, budou sledovat naše filmy a seriály, používat naše memy a budou si u toho připadat strašně důležití. Ironicky.
„Jo desátá léta, to byla lepší, autentičtější doba.“
Jestli není tohle důvod proč naší modrou hroudu nespálit jaderným holokaustem, tak nevím co je.










- Píšu orient/Asie z prostého důvodu: Nevím odkud pocházeli. Mohli být z Taiwanu, Číny nebo Vietnamu, nevím, nikdy mě ani nenapadlo se podívat na program.