k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Na prahu kyberpunku

7. 1. 2018 — k47 (♪)

Před­stavte si svět, kde se jed­noho rána pro­bu­díte a zjis­títe, že neje­nom nemáte žádné peníze, ale vaše man­želka je pro­vdaná za rus­kého oli­gar­chu jiného a vy se jme­nu­jete Alexei Desya. Tuhle možnou bu­douc­nost razí všichni ako­ly­tové kryp­to­měn, smart-kon­traktů a kódu jako zákona.

Když by útoč­ník mohl pomocí zra­ni­tel­ností jako Mel­t­down nebo Spectre získat klíče k vašim bit­coin pe­ně­žen­kám, ethe­reum kon­trak­tům a všemu, co je vázané na tech­no­lo­gie z vlh­kých snů krypto-anar­chistů, tak se to může stát. Pro­tože proč ne? Když ze sys­tému od­stra­níme mož­nost třetí strany za­sáh­nout a urov­nat spor (myš­leno stát a soudy), tak co říká kód, to platí. I když ke změně došlo ne­le­gi­timní cestou.

Čím víc hmot­ných i ne­hmot­ných statků je vázáno na ne­zvratný blockchain, tím víc se dá získat jeho pro­lo­me­ním. V nej­hor­ším pří­padě může člověk přijít o všechno. Jako úplně všechno.

Do­konce i nej­za­sle­pe­nější fa­na­tici někdy udě­lají krok zpátky a do­hod­nou se mezi sebou, že kód se přece jenom mýlí, že není dů­le­žité přesně to, co se v kódu píše, ale to, co jeho autor za­mýš­lel, což můžou být dvě di­a­me­t­rálně od­lišné věci. Dělej, to co chci, ne to co říkám, že chci.

Když jim na­zna­číte, že zra­dily svoje ideály, jako třeba v pří­padě DAO, kra­nar­chisté začnou šoupat nohama a na­mí­tat, že to bylo jenom jednou, že se to už nikdy nebude opa­ko­vat. Ono nej­spíš záleží, o kolik peněz jde. Když hac­keři vy­je­bou s jedním člo­vě­kem, je to jeho pro­blém, měl být opa­tr­nější. Ale když jde o mi­li­ony nebo v bu­douc­nosti mi­li­ardy dolarů, ko­mu­nita najde nějaké řešení. Záleží na roz­lo­žení sil a oproti starému sys­tému bank a zákonů, se moc ne­změ­nilo.

Ideál bit­co­inu a jemu po­dob­ných je za­lo­žený na před­po­kladu, že moc je rov­no­měrně roz­lo­žená mezi všechny členy sítě. Re­a­lita ale vypadá jinak. Vzni­kají tě­žební farmy, které mají ne­za­ne­dba­telné páky na fun­go­vání celého sou­kolí. Pro­tože když můžu tisk­nout peníze, tak proč jich ne­tisk­nout víc? Proč ne­na­kou­pit gra­fické karty, FPGA a ASICy, rozjet ope­raci ve velkém a ne­spo­tře­bo­vat přitom ±dva Te­me­líny ener­gie.

Pro­blém těchto ra­di­kál­ních kra­nar­chis­tic­kých vizí je v tom, že chtějí od­stra­nit stát. Ale to, že stát má velkou moc není pod­stata věci, ta je v tom, že moc je ne­rov­no­měrně roz­lo­žená. Když je z rov­nice moci, od­stra­něn stát, který můžeme a musíme de­mo­kra­ticky smě­ro­vat, na­hradí ho jiná entita, která vyplní vzniklé vakuum moci. Ale do jejího fun­go­vání lidé nemají co mluvit.

Když bude od­stra­něn de­mo­kra­tický stát, co zbude? Jeho místo za­be­rou nad­ná­rodní me­ga­kor­po­race, které už teď fun­gují jako malá im­pé­ria a nejsou vázány prin­cipy de­mo­kra­cie, ale jen snahou o dobrou PR a když mají mo­no­pol, tak ani tou. Pře­kva­pivě je to možná stát, jako spo­lečný pro­jekt nás všech, který nás dělí od hrůzy ne­fil­tro­va­ného ky­ber­punku.


+1: Exis­ten­tial comics k tomu má co říct: „Li­ber­ta­ri­ans don't want to eli­mi­nate au­tho­rity, they want to eli­mi­nate de­mo­cracy's abi­lity to keep it in check.“

+2: tohle

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz