k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Na kole

25. 6. 2018 — k47 (♪)

Řeknu vám, že mě už dlouho nic ne­ba­vilo tak jako oprava kola. I když šlo o proces spo­jený s řadou frustrací a ne­ú­spě­chů, kdy jsem ne­vě­děl, co vlastně dělám, chy­běly mi po­třebné ná­stroje a každý krok vpřed byl ná­sle­do­ván dvěma kroky vzad, ale i přesto mě to bavilo.

#artefakty

O sna­hách uvést his­to­rické horské kolo do ob­stoj­ného stavu jsem se už ně­ko­li­krát zmi­ňo­val. Ale teprve teď se mi to po­da­řilo do­táh­nout do konce a bicykl se po­hy­buje s ele­gancí sa­me­to­vého kraba v mra­mo­ro­vém to­bo­gánu (tohle asi nebude nej­lepší při­rov­nání, krabi mají ten­dence se po­hy­bo­vat bokem, ale už jsem to napsal a nebudu nic vracet zpátky).

Jde o velice uklid­ňu­jící čin­nost. Mám na stole roz­lo­žené všechny díly, ro­ze­brané na ato­mické kom­po­nenty a per­fektně vy­čiš­těné, všechny ty pře­ha­zo­vačky, zadní ko­lečka, osy a řetězy, a teď je třeba je po­sklá­dat – za vy­datné pomoci lubri­kace – do funkč­ního a ro­tu­jí­cího celku.

Sklá­dat lo­žiska ve vol­no­běhu je ob­zvlášť re­la­xační čin­nost. Na jedné straně třicet ti­těr­ných ku­li­ček, na druhé pa­de­sát, jednu za druhou je na­sklá­dat do při­pra­ve­ného pod­loží va­ze­líny. Sa­mo­zřejmě aby to bylo za­jí­ma­vější, pro­vá­děl jsem ope­raci na drá­tě­ném stole s dě­ro­va­ným po­vr­chem. Kdyby jedna ku­lička spadla, bude ztra­cena dě­ji­nám bez naděje na ob­je­vení.

Zadní ko­lečko jsem složil a spo­ko­jeně cvakalo na vo­loběh. Novou osu, při­šrou­bo­vat zadní kolo, ne moc těsně, aby se točilo, ale ne příliš volně, aby se ne­viklalo. Pak pře­ha­zo­vačku lesk­noucí se no­vo­tou, je po­třeba ji po­la­dit, aby její polohy od­po­ví­daly zadním pas­tor­kům, pak nový řetěz. Bylo to poprvé, co jsem ný­to­val řetěz, vy­zbro­jený jen te­o­re­tic­kou zna­lostí in­ter­netu, ale nešlo o nic slo­ži­tého. Nej­dů­le­ži­tější bylo řetěz správně na­mě­řit, zkra­co­vat se dá vždy, pro­dlu­žo­vat je méně než ide­ální. Pár dal­ších úprav a do­la­dění a ještě před setmě­ním jsem se vydal na tes­to­vací jízdu.

A jaká jízda to byla! Ale přesto: Pře­ha­zo­vačky bylo třeba do­la­dit za jízdy, aby krajní polohy seděly s kraj­ními pas­torky a ne o dvě rych­losti vedle (zcela pře­kva­pivě jsem ne­vě­děl, co dělám). Také se uká­zalo, že jízdou s vy­ta­ha­ným ře­tě­zem jsem odrbal zadní ví­ce­ko­lečko a když jsem zabral do pedálů, řetěz divoce pře­ska­ko­val, a uchy­cení přední vi­d­lice a ří­dí­tek běhen stou­pání do kopců vrzalo a sté­nalo.

Když jsem skočil pro všechny po­třebné kom­po­nenty, všechno do­la­dil a do­fouk­nul kola (čím je jezdec těžší, tím by měly mít větší tlak, aby se mi­ni­ma­li­zo­val valivý odpor, s při­hléd­nu­tím k okol­nos­tem bylo nutné do­fu­ko­vat hodně) šlo o docela jiný zá­ži­tek—jako sa­me­tový krab v mra­mo­ro­vém to­bo­gánu.

Oprava kola, nebo če­ho­koli me­cha­nic­kého je na­pl­ňu­jící čin­ností. Když jde všechno dobře, mám na konci celého údělu ve špi­na­vých rukách něco, co nejen fun­guje, ale fun­guje o něco lépe než před­tím. Taky jsem se naučil pár věcí o me­cha­nické stránce bicyklů, ale to ne­stojí moc za řeč, od toho tady je in­ter­net.

Cel­kově do­po­ru­čuji všem, jde jen o to po­dí­vat se na správné you­tube video.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz