k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

My přijdeme zas

10. 4. 2018 — k47

De­mon­strace je ka­tar­tická udá­lost. Zvlášť, když více méně věříte v její cíl. Jde o jed­no­tící moment, který de­mon­struje hlavně fakt, že v tom nejsme sami, že jsme sou­částí spo­leč­ného pro­jektu & záleží nám na jeho osudu. Tímto pro­jek­tem je li­be­rální de­mo­kra­cie.

V po­slední době to na Vác­la­váku jede, koná se tam jeden pro­test za druhým. Vět­šina z nich si bere do hle­dáčku žumpu ve které se na­chází naše po­li­tická scéna. Ta po­slední, která včera otřásla dlaž­bou pod koněm, ne­po­ža­do­vala nic víc, než sluš­nou vládu. Ozý­vala se proti usur­pá­toru-di­le­tan­tovi – trestně stí­ha­ném ex-agentu StB v demisi, který je krytý Králem Sviní, jenž si nedělá vrásky re­spek­to­vá­ním ústav­ních prin­cipů. Pro místní jde o kaž­do­denní re­a­litu, pro po­zo­ro­va­tele zvenčí na­prosté ší­len­ství.

Na jednu stranu je to dobře, že se něco děje. Je poznat, že se naší kot­li­nou táhne mo­rální linie, ale na druhou stranu jde o ne­u­vě­ři­telně skli­ču­jící akt—kdyby bylo všechno, jak má být, pro­testů, de­mon­strací a shro­máž­dění by nebylo po­třeba. His­to­rii však ne­mů­žeme změnit a tak jsme tady, v ti­sí­cov­kách na ná­městí ve stínu sochy pa­t­rona Zemí mezi Horami.

Začalo to jako ne­pří­liš vel­ko­lepé se­tkání v ne­o­hra­bané části ná­městí. Dolní část je z půlky ro­ze­sta­věná a z druhé ob­sa­zená stu­pid­ními trhy. Brzy však začalo účast­nic­tvo houst­nout, pro­plé­tal jsem se davem a hledal za­jí­mavé cha­rak­tery, vrážel do pun­tič­kář­sky upra­ve­ných top­kařů a ne­bez­pečně ma­la­dých & atrak­tiv­ních stu­dentů a stu­den­tek, za­tímco jsem sle­do­val svět hle­dáč­kem ob­jek­tivu. Když jsem vzhlédl, pro­stře­dek ná­městí byl na­pě­cho­ván lidmi do té míry, že cesta zdola nahoru trvala deset minut. Vím to, pro­tože jsem jednu louda­vou cestu pod­stou­pil.

Když chcete udělat pár fotek v této si­tu­aci, přijďte brzy, než hus­tota masa stoupne nad kri­tic­kou mez nulové mo­bi­lity. A právě mo­bi­lita je pro mě to hlavní. Musel jsem vidět všechno ze všech úhlů. Při na­vi­gaci džun­glí těl jsem zčis­ta­jasna na­ra­zil na Dra­hoše vy­slý­cha­ného re­por­té­rem. Došlo mi, že to zna­mená, že poprvé, co jsem ho slyšel mluvit, to bylo naživo a osobně. Byl jsem svěd­kem kon­fliktu s ženou, která všechny de­mon­stranty oso­čo­vala jako vy­maš­těnce, kteří nic nevědí. Mohlo to zna­me­nat dvě věci: Buď dávala najevo své pře­svěd­čení fi­lo­so­fic­kého skep­ti­cismu—epis­te­mo­lo­gic­kého po­stoje, který tvrdí, že sku­tečné po­znání není do­sa­ži­telné; nebo volila ANO a/nebo Zemana a byla pře­svěd­čená že její názor je ně­ja­kým způ­so­bem správ­nější než názor tisíců lidí okolo. Kdo ví? O chvíli poz­ději jsem v davech zakopl o Do­mi­nika Feriho, ob­klo­pe­ného skvě­lými ex­po­náty mla­dého & hor­li­vého masa. Byla to pří­le­ži­tost pro selfie jako ja­ká­koli jiná. Lidé se fotili s ka­ma­rády, pří­teli, mi­lenci a mi­len­kami. Když se jsem pro­smý­kal masem, na chvíli mě na­padlo jméno to­ho­hle článku: „Re­kre­ační de­mo­kra­cie.“ Pou­smál jsem se & řekl si, že to musím použít.

Ale poz­ději jsem to musel za­vrh­nout. Nebylo by to spra­ved­livé a zne­va­žo­valo by to snahu všech lidí kolem jen jako se­bestřed­ného po­vy­ra­žení, za kterým ne­stojí sku­tečná touha po spra­ved­li­vější ma­ši­né­rii státu. Ale o nic jiného nešlo. Cíle de­mon­strace byly v pod­statě velice skromné. Vadil jim jediný člověk. A tenhle člověk se držel stébla vší silou a od­mí­tal při­pus­tit re­a­litu, ve které by se on na­chá­zel na sa­motné špičce. K řešení tohoto roz­hoř­čení není třeba „český Majdan“, ale jen změna po­li­tické tra­jek­to­rie jed­noho člo­věka. To že tato tra­jek­to­rie může vést skrz vězení, není příliš dů­le­žité.

+1: Ně­které fotky jsem post­nul už včera.

+2: NE­VE­RY­OUNG chtěl něco napsat, ale musel jsem ho za­sta­vit, ten člověk je vy­ši­nutý al­ko­ho­lik, který pořád neumí psát.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz