Majáles #1 (tohle už nikdy neskončí a vy to víte)

Asi takhle: Tyhle dny budou trochu divné. Před pár dny byl první majálesový průvod & dneska se konal další. První představoval jen předvoj před mohutnou akcí za velké peníze, druhý patřil recesi. Na obou jsem byl s PPR, vybavený jen fotoaparátem, objektivem a minimálním množstvím oblečení, za které mě přítomní policisté nemohli obtěžovat. O obou tady chci, jak je zvykem, něco napsat, ale protože jsem líný & nechci vykonávat příliš práce, najednou, každý z nich zveřejním nadvakrát. Takže pár dnů to tady bude vypadat poněkud monotematicky.

Ale co, je to můj web a když řeknu, že půjde ke dnu tak půjde ke dnu jako titanic—tak slavně, že o zkáze za sto let natočí film. (A navíc, píšu sem každý den, takže když se vám to nelíbí teď, pár dnů počkejte, větry změní směr.)

Nicméně—

Ukazuje se, že ve fotografické doméně stále nevím, co dělám. Během spokojeného bleskování, mi nedošla jedna věc: Maximální rychlost synchronizace blesku. Když připojím blesk, maximální rychlost závěrky spadne 1/250, namísto jedné osmitisíciny vteřiny. To je ve slunném dni, kdy je země bičována Apollónovými paprsky, strašlivě pomalé. Strašlivě.

Proto některé záběry skončily vypálené doběla. Ale zníte motto kulatého stolu: Adapt, adopt and improve. Příště vím, jak to udělat lépe & taky jsem tak učinil. Ale to se stalo až na dalším fotografickém nájezdu, o kterém se zmíním až někdy příště.

+1: Slíbil jsem že jeden snímek vynechám. Byl to úplně první, který jsem pořídil a musím říct, že asi nejlepší z celého běhu. Zrovna jsem nastavil fotografické soustrojí a bylo třeba ho otestovat, zdali vytváří fotonické záznamy podle očekávání. Zamířil jsem hledáček na nejbližší dívku, „úsměv, vyletí ptáček“, závěrka cvakla, blesk zažehl výboj spravedlivého světla. Okamžik plynulé akce a už jsem se otáčel pryč. O vteřinu později řekla: „Já tam nechci bejt.“ Tak já to smažu. Neměl jsem s tím problém, jedna fotka nic nezmění. Její kamarádka ale oponovala, „jen to tam nechte.“ Nic jsem nesmazal, ale nepůjde to ven, principy se musí respektovat. Takhle skončila krásná fotka krásného subjektu navždy uvězněna v archivech. Mnohem víc mě zaskočilo, že mi vykala – musím udělat nějakou drastickou změnu vizáže & fyzické konstituce – tohle taky byl důvod, proč má minulý zápisek uzávorkovaný podtitul Starý Muž pozoruje mladé maso.