k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Na lovu nového laptopu

17. 3. 2018 — k47

Už jsem tady psal, jak se mi po­da­řilo zkra­to­vat a zničit no­te­book za pomoci ple­chovky lev­ného energy drinku. Ně­ja­kou dobu jsem žil bez laptopu a místo toho na cestách četl. To bylo fajn, přesto jsem po­ci­ťo­val nut­nost ně­ja­kého mo­bil­ního stroje. Vět­ši­nou tento blog píšu právě ve vlaku, v Cele na to nikdy není nálada nebo ener­gie.

Při pá­t­rání po ná­hradě jsem slídil všude možně a nebyl den, kdy bych úplně ne­pře­hod­no­til do té doby vy­brané kan­di­dáty. V noci jsem si mohl být zcela jistý, jen abych ráno jsem všechno zavrhl & začal s vý­bě­rem od­z­nova.

Jako první krok jsem se zeptal lidí na twit­teru. Ti mi v dobré víře do­po­ru­čili nějaké pat­nác­ti­pal­cové mon­strum od Dellu za 40 tisíc. Ten sice od­po­ví­dal hrubě na­črt­nu­tým po­ža­dav­kům: Malý & Linux; ale to nebyl můj styl. Za­po­mněl jsem přidat ještě jeden klí­čový atri­but: Nový stroj musí být po­stra­da­telný. To byla zcela zá­sadní vlast­nost. Minulý no­te­book jsem zničil, když mi v batohu ex­plo­do­vala ple­chovka energy drinku a ne­chtěl jsem se dožít dne, kdy bych opla­ká­val kou­řící po­zůstatky dra­hého stroje, který skonal stej­nou smrtí. V ide­ál­ním pří­padě, kdy­bych v zá­chvatu vzteku hodil po­čí­tač do řeky, by mi to mělo být jedno.

Další nápad, za­mýš­lený jako šílená idea, která má jen roz­ví­řit před­sta­vi­vost, byl: Dis­plej ze starého no­te­booku, Raspberry Pi, USB klá­ves­nice, mo­de­lář­ská li-pol ba­te­rie a velké množ­ství duct tape.

Když už nic, šlo by o levné řešení. RasPi mám, řadič dis­pleje se dá sehnat z ebaye za dvacet dolarů i s do­pra­vou, klá­ves­nice nebude drahá a nějaká ba­te­rie se mi tu taky válí. Trvalo by pár týdnů, než by všechny sou­částky do­ra­zily z Číny a byl by to hodně ghetto stroj, ale fun­go­val by, navíc jen za pár korun.

Ale jak jsem řekl, šlo o pouhý výplod mozku je­dou­cího na vol­no­běh. Ne­cí­til jsem se dost svěží na DIY pro­jekt. Začal jsem tedy s hle­dá­ním ho­to­vého, lev­ného (a tedy i po­stra­da­tel­ného) pro­duktu v ka­ta­lo­zích eshopů a bazarů.

Člověk by nikdy neměl za­tra­co­vat za­prá­šené in­ven­táře bazarů. Tam se můžou skrý­vat kle­noty za víc než ro­zumné ceny. Někdy ale zboží nemusí fun­go­vat a la­ko­nický po­pi­sek funk­ci­o­na­lity a stavu může být více než ne­přesný. To je risk z po­vo­lání, který je třeba ak­cep­to­vat.

V jenom bazaru jsem ob­je­vil iden­tický model stroje, jaký jsem koupil před čtyřmi lety a do­konce byl za při­bližně stej­nou cenu, lišil se jenom barvou, modrá na­místo čer­vené. Výkon nebyl nic moc, ale zase bych věděl, do čeho bych šel. To byla jedna malá výhoda: Po­kra­čo­val bych přesně tam, kde jsem skon­čil.

Ale to jsem záhy za­vrh­nul a začal po­ku­ko­vat po nej­lev­něj­ších mo­de­lech no­te­booků Vi­si­on­Book od Umaxu. Moc mi na důvěře ne­do­dal fakt, že jsem je ne­na­šel nikde jinde na světě, jen v na­bíd­kách čes­kých a ně­kte­rých slo­ven­ských shopů. Zvláštní. Také to zna­me­nalo, že bylo možné do­hle­dat jen ome­ze­nou kvantitu re­cenzí, hod­no­cení a zpo­vědí uži­va­telů.

Pátral jsem tedy dál. Celkem levné byly také ně­které modely no­te­booků/tabletů ve stylu dva-v-jednom. Acer měl pár modelů s od­jí­ma­tel­nou klá­ves­nicí, nebo spíš dis­plejů, ke kterým se dala při­po­jit kla­vi­a­tura. Měly velice dobrou výdrž na ba­te­rie, cel­kově však po­kul­há­valy a nebylo to to ani ono.

V té době jsem cítil, že se mi do nového stroje nechce vrážet tolik, ne­chtěl jsem in­ves­to­vat do něčeho nového a začal jsem tedy jsem tedy pátrat po ba­za­rech. Lov byl celkem úspěšný a v mo­mentě lapsu úsudku jsem do­konce začal vy­jed­ná­vat s jedním pro­dá­va­jí­cím o star­ším modelu od Aceru—jedné z těch za­tra­ce­ných blech, které vydrží sedm+ hodin na ba­te­rii. Ale nebylo to ide­ální. Kon­strukce po­ně­kud po­kul­há­vala, klá­ves­nice nebyla plá­no­vaná jako in­te­grální sou­část celku na­vr­žená pro dlouhé seance di­vo­kého psaní. Byl to jen pří­vě­šek pro případ, kdyby se uži­va­teli zne­lí­bila vir­tu­ální kla­vi­a­tura a chtěl napsat pár osa­mo­ce­ných slov. Ale já chtěl stroj hlavně pro psaní, vět­ši­nou by na něm běžel vim na černém pozadí kon­zole. Klá­ves­nice byla to hlavní, byla dů­le­ži­tější než dis­plej.

Proto jsem i tuto mož­nost opus­til a hledal dál. Říkal jsem si, že by bylo asi lepší při­ho­dit pár Pa­lac­kých na hro­madu a koupit no­vější model toho samého druhu, který dis­po­no­val pod­statně lepší klá­ves­nicí. Byl jsem už roz­hod­nutý, ale pak jsem začal pátrat, jak dobře se dá na tyhle stroje na­pa­so­vat Linux. Nej­více by se mi líbilo, kdy­bych do nového laptopu strčil starý disk s na­in­sta­lo­va­ným sys­té­mem a z něho na­bo­o­to­val. To by bylo nejméně sraní. Všechny tyto ul­tra­mo­bilní 2-v-1 věci měly na­pevno in­te­gro­vané SSD, které nešlo vy­mě­nit. Navíc ne­o­plý­valy příliš velkou ka­pa­ci­tou: 32 giga, 64 giga, jen zříd­kakdy více. In­sta­lace by byla otravná, ale nebylo to nic, co by se nedalo snést. Zabere to jen čas. Pro­blém byl v tom, že podle zpráv na síti, zvo­lený stroj nebyl příliš pří­vě­tivý pro linux. Uži­va­telé hlá­sili pro­blémy ze secure bootem, který po­čí­tal s jen s pře­din­sta­lo­va­nými win­dows a byl ne­přá­tel­ský ke všem al­ter­na­ti­vám. Nicméně in­sta­lace byla možná, jeden dob­ro­druh sepsal všechny kroky pro­cesu, ale bylo to po­ně­kud kom­pli­ko­vané dob­ro­druž­ství s ne­jis­tým vý­sled­kem. Nešlo jen o jed­no­du­ché: Vrazit usb klacek s in­sta­lač­ním ob­ra­zem de­bi­anu, ně­ko­li­krát od­klik­nout „další“, zko­pí­ro­vat & hotovo.

Bylo to stále mnohem re­ál­nější než dostat linux na ně­které stroje s ARM pro­ce­so­rem, které jsem v ur­či­tých chví­lích slabé vůle taky zva­žo­val jako ex­trémně po­stra­da­telná za­ří­zení. Pro ně­které kon­krétní modely exis­to­valy dis­tri­buce, ale nějak mě moc ne­na­pl­ňo­vala jis­to­tou před­stava, že koupím kus hard­ware a nebude ho možné použít přesně tak, jak bych chtěl. Nešlo o peníze, ale o prin­cip, sakra.

Vrátil jsem se tedy zpátky k plánu vzít o něco dražší model Vi­si­on­Booku, který docela dobře od­po­ví­dal pů­vod­ním před­sta­vám o kom­pakt­ních roz­mě­rech a čás­tečně i pa­ra­me­t­rům po­stra­da­tel­nosti.

Ale to se na po­slední chvíli změ­nilo. Když jsem pátral po uži­va­tel­ských ohla­sech, v dis­kuzi na rootu jsem na­ra­zil na člo­věka, který si stě­žo­val na pro­blémy s li­nu­xem. Někdo jiný pro­hlá­sil, že si všechny trable za­slouží, když si za stejné peníze radši ne­kou­pil re­pa­so­vaný Thin­k­Pad. V tom oka­mžiku bylo jasno: Thin­k­Pad. Po­dí­val jsem se na na­bídky ně­ko­lika míst, kde pro­dá­vají zre­kon­stru­o­vané kusy, našel jsem jeden a hned pro něj vy­ra­zil. Po tolika dnech pře­mýš­lení a ne­roz­hod­nosti to byla zá­sadní změna tempa. Na místě vy­šrou­bo­vali starou ro­tu­jící rez a na­hra­dili ho mým SSD. Za pár vteřin jsem na­bo­o­to­val do svého a všechno jelo přesně tak, jako před mo­men­tem ka­ta­strofy.

A tak teď mám pár let starý model Thin­k­Padu, včetně čer­vené tečky trac­kpointu, v kla­sické černé a s kon­strukcí jako tank.

Tou­ch­pad sice stojí za hovno a ba­te­rie je trochu vy­hlo­daná. Ma­xi­mální ka­pa­cita se po­hy­buje na úrovni 38% oproti době, kdy sjela z vý­robní linky, ale i tak vydrží něco kolem čtyř hodin. Kdy­bych si koupil novou, dostal bych do okolí 12 hodin pro­vozu. To je už možná až příliš.

Ale za­ru­čeně nej­lepší vlast­nost nového stroje je malá lam­pička na horní straně dis­pleje, která osvítí klá­ves­nici. To mě do­stalo.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz