k47.cz    — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura | twitter FB


««« »»»

Kodeinové noci

16. 4. 2018 — k47

Nemocnice by byly o tolik lepší nebýt nemocných a některých doktorů.

Asi takhle: Posledních pár dnů mám nepříjemně silné kašle, celkově se cítím fajn, jen kašlu tolik, že nemůžu usnout. Zabírám až kolem šesté ranní a užiji si jen několik krátkých hodin neklidného spánku vyplněného panoptikem znepokojivých snů (dva z nich byly lucidní, takže aspoň něco). Po těch dnech spánková deprivace ztratila všechno kouzlo. Chtěl bych spát, ale nemůžu, nejsem dokonce ani příjemně unavený, nacházím se jen ve stavu otupělé strnulosti a vyčerpání trvá.

Takhle to dál nešlo & proto jsem se zastavil u doktora. V čekárně jsem jsem dřepěl pouhou jednu hodinu a deset minut a čekání mi zpříjemňovali ostatní nemocní. Všichni vypadali strašlivě staře a sešle, jako kdyby do čekárny přišli přímo z devadesátých let (kromě poslední pacientky, ███████████████████████████████████████████). Čekal tam osmdesátiletý syn se svou stoletou matkou, která nebrala své léky a mohla skončit v nemocnici, a neustále něco vykládala tím křehkým nalomeným hlasem pozdních seniorů.

Nevadilo mi to tolik, zrovna jsem dočítal zbytek Reefer Madness, ale i tak, se spánkovou deprivací, obklopen lidmi, které by místo léčení pomalu měli začít balzamovat, to mělo k ideálu poměrně daleko.

Ale pak ze dveří vykoukl doktor jehož tvář měla barvu a tvar šťavnaté šunky a vpustil mě do svého medického kumbálu. Chtěl jsem říct jenom čtyři věci: "Mám silný kašel, nemůžu spát, byl jsem v lékárně a tam mi doporučili, aby mi doktor předepsal kodein." To bylo všechno, chtěl jsem se jen zbavit kašle na dvacet minut na skonku dne, abych se mi uvolnila cesta do bezvědomí.

Ale než jsem stačil doříct první část sdělení, doktor vypálil zpátky "Dneska kašle každej."

To jsem neměl v plánu zpochybňovat. Chci po vás můj opiát a pak si půjdu po svých, pomyslel jsem si a hlavou se mi také prohnala vtíravá otázka, kolik asi váží průměrná lidská hlava, a představil jsem si šunku té velikosti.

Tenhle doktor byl jeden z těch, kteří neztrácejí čas s pacienty, nesnaží se v nich vzbudit příliš důvěry, vybudovat vztah a vytovřit dobrý pocit. Ne, on je radši hned pošle na vyšetření krve.

Po nějaké době se mi podařilo sdělit všechno důležité. Vtěsnal jsem to do přívalů jeho slov, (řekl třeba že infekce dýchacích cest jsou způsobeny 150 viry, ale pokud je to vir, tak je léčení vždcky stejné a zmizí to samo — s tím jsem počítal, chtěl jsem se jenom konečně vyspat) a pak mi předepsal mi kodein.

Konečně.

Díky šéfe.


Ilustrací je kniha Kokainové noci od J. G. Ballarda. Koupil jsem ji (a pár dalších) potom, co jsem v archivu k47čky našel tuhle větu: PS #3: za zmínku taky stojí J. G. Ballard a jeho koncept technologically mediated masochism. Ke knize jsem přidal oblíbenou rekvizitu "krabice bílých pilulek bez ražení".

vstoupit do diskuze    sdílet na facebooku, twitteru, google+

štítky: #nemoc

příbuzné články:
Reefer Madness 📷
Potřebuji pomoc
Nikotin 📷
Plně automatizovaná volná láska v Hippie komunitách raného post-kapitalismu
Nachlazení 📷
Postmodernisté neberou antipsychotika

sem odkazují:
Kodeinová rána

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz