Kolem & kolem

Dneska te­le­gra­ficky:

• V po­slední době jsem v sedle kola strá­vil skoro každý den ně­ja­kou dobu a začíná to mít ná­sledky. Začaly se mi líbit ko­pečky a šla­pání proti směru gra­vi­tace. S ide­ál­ním pře­vo­dem žádný vrch není příliš vysoký, strmý nebo ne­prů­jezdný. Mnoho vý­jezdů, o kte­rých si vzpo­mí­nám, že jsem je ne­sná­šel, mi teď při­pa­dají nejen velice sne­si­telné, ale také skoro až při­taž­livé. Když plá­nuji trasu pro ten který den, v hlavě ji pro­táhnu před pár ná­běž­ných ramp. V okolí Cely se ně­ko­lik ta­ko­vých vine opuš­tě­nými les­ními cestami a stou­pají aspoň sto metrů k obloze. Když říkám lesní cesty, ne­smys­lím za­padlá blá­tivá koryta vy­mletá pra­dáv­nými pne­u­ma­ti­kami kolem kamenů, a přes které se na­ta­hují kořeny moc­ných stromů. V mnoha pří­pa­dech jde o as­fal­to­vané sil­nice v per­fekt­ním stavu, vo­zovka se ještě leskne čer­no­tou a je z ní cítit bi­tu­men. Často se na­chází mezi zá­vo­rami, takže po nich ne­jezdí nikdo kromě lesáků. Ani těch ně­ko­lik aut z prořídlé ci­vi­li­zace z okolí Cely. Nikdo.

• Se za­lí­be­ním kopců přišla další změna. Bo­lesti svalů. Druhý/třetí den po roz­sáh­lejší trase a/nebo ostrém tempu mě často tak bolí svaly, že nám pro­blémy vstát z po­stele. Proto jsem začal jezdit na přeskáčku dlouhé a krátké trasy + občas den od­po­činku.
• Také se mi začalo zdát o cyk­lis­tice, bicyklech a jejich opra­vách. Jako ob­vykle to nejsou sny nijak pře­hnaně pří­jemné. Dost často mi v nich někdo krade kolo nebo působí jiné ne­pří­jem­nosti a já musím těmto kri­mi­nál­ním okol­nos­tem za­me­zit všemi mož­nými pro­středky. Můj ne­vě­domý mozek se roz­hodl vy­ča­ro­vat obraz, že jed­noho kluka praš­tím tak silně do břicha, že mu pěst pro­jede nahoru celým trupem a za­staví se o žebra ze­vnitř. Potom ████████████████████████████████████████████████████████████, ale než k tomu dojde, uvě­do­mím si že spím a všechny smys­lové vjemy nejsou sku­tečné a místo nějaké akce začnu pře­mýš­let, v jaké poloze mám teď ruce, když ležím v po­steli, a zdali to má nějaký vztah k tomu co na­hma­tá­vám ve snu.

Za­kon­čím to ně­ja­kou hudbou z hlubin in­ter­netu:

• Eve­ry­thing & No­thing (Raum Kin­g­dom) – doom/post-metal/sludge
• Belle Epoque – ta­ké­ve­lice po­slou­cha­telné, i když ně­které mo­menty jsou na můj vkus až příliš math-rockové
• Skull (Edel­ve­iss) – trochu divné, divoce ne­kon­zis­tentní, ale jinak sne­si­telné