k47.cz    — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura | twitter FB

««« »»»

Kapesní ježíš

27. 7. 2018 — k47

Dneska se nebudu rozepisovat, protože nemám sílu. Částečně duševní, ale hlavně fyzickou.

Zítra mají přijít bouřky & z toho důvodu jsem se narychlo vydal na poslední dlouhou cestu na kole. Spokojeně jsem hltal kilometry po tuctech na nových hladkých pneumatikách, které na asfaltu jen létají a s mírným větrem v zádech není třeba přeřadit z nejtěžšího převodu. Vtom začalo pršet.

Šlo jen o drobnou přeháňku, příjemné osvěžení v neúprosném vedru. Klouzal jsem zrovna nekonečným koridorem asfaltu se svahem na jedné straně a řídkými lesy na druhé, a pršet brzy přestalo.

V místě obratu, nejvzdálenějším bodě cesty, kdy nekonečný skluz končil a čekalo mě stoupání o 213 výškových metrů1 , se opět rozpršelo. Tentokrát víc. A přesně v tomto okamžiku mi začaly docházet síly. Bylo horko a o den dřív jsem také vyrazil polykat kilometry spletenců tichých asfaltových cest v krajinách kolem Cely. Nějak se to nastřádalo a najednou jsem se cítil hrozně. Ale nedalo se nic dělat, neměl jsem nikoho, kdo by mě mohl zachránit, musel jsem dojet.

V polovině stoupání jsem kousek od cesty objevil tohohle kapesního ježíše přišroubovaného k pomníčku.

Ježíš asi nebude původní, ale pomník podle tesání do kamene pochází z roku 1710. Jen je zvláštní, že píšou N obráceně. Je to 300 let zpátky, nejspíš nevěděli, co dělají.

Nakonec se ukázalo, že šlo o lokální déšť, který postupoval přesně mým směrem. Stačilo odbočit do strany a po pár minutách jsem najel do končin vysušených tropickým horkem, které nesvlažila ani kapka přeháněk.


Pokud vám připadá, že je to dneska zmatené a postrádá to pointu, máte pravdu, ale na nic lepšího se nezmůžu.


  1. Pro sportovce je 200 metrů jako nic, ale nezapomínejte, že já jsem morbidně obézní alkoholik.
píše k47 & hosté, ascii@k47.cz