k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Kamarádi do konce světa

30. 3. 2018 — k47 (♪)

Ne­dávno1 jsem dočetl knihu Com­mand and Con­t­rol o his­to­rii ja­der­ných zbraní ve spo­je­ných stá­tech. Schlos­ser v ní bar­vitě po­pi­suje mnoho in­ci­dentů a nehod, kdy schá­zelo jen velice málo k nuk­le­ární ka­ta­strofě nebo rovnou ja­derné válce. Jde o nervy drá­sa­jící čtení, pro­tože člo­věku dojde, jak špatně byly obě su­per­vel­moci při­pra­vení. Dlou­hou dobu byl je­di­ným plánem plný útok a kom­pletní ani­hi­lace Sovětů. Nikdo se ne­při­pra­vo­val na to, co se bude dít po ja­der­ném ho­lo­kaustu. Čty­ři­cet čtyři let jsme se na­chá­zeli pat­náct minut od konce světa—taková byla doba doletu raket od­pá­le­ných z po­no­rek v At­lan­tiku.

To že jsme tady je nej­spíš zázrak a veliká náhoda. Ale konec světa přijde, tím jsem si jistý. Ne­při­nese s sebou módu z kůže a šrotu, tím jsem si taky téměř jistý. Ale přesto je dobré být na tuto even­tu­a­litu při­pra­ven. Když ne ma­te­ri­álně tak aspoň du­ševně. Hodí se znát pár lidí, kteří by v post-apo­ka­lyp­tic­kých pus­ti­nách vzkvé­tali, jako třeba členů čes­kého Ju­g­geru. Ti by po­vstali z trosek jako fé­ni­xové, při­pra­vení sou­tě­žit o přízeň davů v jednom velice bi­zar­ním a ještě více bru­tál­ním sportu.


Jugger, jako všechno za­jí­mavé v životě, jsem ob­je­vil čirou ná­ho­dou. Bez vět­ších plánů jsem skoro před dvěma roky pro­chá­zel Letnou a v dálce jsem zpo­zo­ro­val ně­ko­lik bláznů, kteří jakoby vy­padli z post-apo­ka­lyp­tické fikce. Brnění z kusů pne­u­ma­tik, chrá­niče ame­ric­kého fot­balu, řetězy, sedřené kožené bundy, vy­mlá­cené mo­tor­kář­ské helmy, všechno ve slu­ši­vých od­stí­nech černé a hnědé barvy, která nej­lépe ladí s post-apo­ka­ly­p­sou.

Ne­vě­děl jsem přesně, co se děje, ale to co jsem viděl, se mi líbilo.

Každá věc si najde své fa­noušky, do­konce i fik­tivní hra Jugger z filmu The Blood of Heroes/The Salute of the Jugger. Nikdy jsem ne­po­chy­til všechny nuance jejích pra­vi­del, ať už bru­tální verze z filmu nebo té, kterou hráli na Letné. Nějak v nich fi­gu­ruje lebka psa, dva běžci a tři další hráči na každé straně, kteří se ohá­nějí po­div­nými a ne­prak­tic­kými zbra­němi. Na pra­vi­dlech ale ne­zá­leží, pro mě je hlavní, jak to vypadá, jak to působí, jak to může divák pro­ží­vat.

A v tomhle ohledu Jugger ne­zklame. Všechno je jako vy­stři­žené ze za­prá­še­ných let po ka­ta­k­ly­zmatu, kdy se roz­padne nejen ci­vi­li­zace, ale také vkus a všem přijde při­ja­telné se ob­lé­kat do kůže a kusů roz­ře­za­ných aut.

Na Letné (a jinde) jsem za­stihl Ju­g­gery ještě pár­krát po pr­vot­ním kon­taktu, když se ter­míny jejich tré­ninků zkří­žily s mými plány. Vždy jsem vytáhl foťák & pár­krát vy­stře­lil.

Na­po­sledy jsem na jejich bo­jiště vstou­pil v únoru (viz fotka o něco výše), šlo o re­ha­bi­li­tační akci pro UC – foto rai­dera, který mě ne­na­šel v chaosu eu­ro­kar­ne­valu. ████████████████████ a nad­ho­dil jsem, že Ju­g­geři za­čí­nají vy­lé­zat z nor, jestli by ne­chtěl vy-víte-co a on to k mému pře­kva­pení odkývl & tak jsem musel vy­ra­zit.

Ale Jugger je vždycky za­jí­mavý, má tu es­te­tiku po­slední věci, kterou by někdo čekal.

Po­ří­dil jsem nějaké akční snímky, ty bych sem mohl hodit v blíz­kém ho­ri­zontu. Pů­vodně jsem slíbil, že je hned pošlu Ju­g­ge­rům, ale od té doby uběhl měsíc a něco a nic se ne­stalo. Tak snad se ke mně ne­o­točí zády, když na­stane konec dnů a bude na čase se obléct do kůže a železa.

(Zato jsem na­plá­no­val dva další foto raidy, všichni musíte přijít, ale teď jako vážně).


  1. Tohle zve­řej­ňuji s ob­rov­ským zpoz­dě­ním. Pů­vodně jsem za­čá­tek napsal v září 2016 jako úvod k ně­ja­kému bloku fotek, který buď nikdy ne­e­xis­to­val nebo jsem se ho roz­hodl z ně­ja­kých důvodů vy­ne­chat. Mám dojem, že to bylo někdy před touhle akcí.
píše k47 & hosté, ascii@k47.cz