k47.cz    — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura | twitter FB


««« »»»

Jména & stěhování

13. 10. 2018 — k47

Není nic horšího než poznat člověka, který čte tenhle web. Za všechny roky na téhle planetě, která se valí k neodvratné zkáze, jsem nashromáždil všeho všudy tři jakž-takž ucházející historky & všechny jsem pochopitelně vykecal tady v záplavách slov k47čky. Takže ty nemůžu použít, protože pak by nadějný začátek anekdoty byl hbitě uťat slovy "já vím, tohle jsem už četl(a)". Navíc něco vyprávět spatra nikdy nedosáhne kvalit psané verze, kterou jsem měl čas vypilovat k dokonalosti (i když nejspíš jsem to jako většinu k47čky psal ve tři ráno napůl v komatu a pak to hodil na net, aniž bych si to byť jednou přečetl).

Z těchto důvodů preferuji znát jen minimum lidí, ideálně nikoho.

Ale v poslední době jsem poznal příliš mnoho nových duší a teď si musím pamatovat všechna jejich jména, protože - údajně - ptát se počtvrté během tří minut na něčí jméno je považováno za ne zcela taktní manévr. Moje paměť na jména je minimální až neexistující a mám latentní bytostný strach, že bych si spletl něčí nomen, třeba jako prohodit jména přítelkyní/žen kamarádů, které znám dvacet čtyři let. Když se to stane opakovaně a nejsem u toho intoxikován na hraně celkového kolapsu tělesných funkcí, je to poněkud trapné.

Kde poznat nové lidi? Třeba během dalšího stěhování. Všichni včetně bratrů bratrů a sester sester přiloží ruku k dílu a najednou si musím pamatovat záplavu nových jmen. Naštěstí mi s tím pomáhá jedna snadná mnemotechnická pomůcka: Udělám něco velice trapného, co je nějakým způsobem spjaté s novou tváří a její nomenkulaturou, a to mě pak bude strašit do konce mých dnů.

Na druhou stranu se v hromadách zaprášených krabic dají najít některé věci, které nikdo nechce - například tenhle atlas živočišných forem, který se přesně hodí k identifikaci brouků pod makro objektivem. Nemusím už nabízet bludišťáky za identifikaci.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz