Internet prostředníků
Vizionáři raného internetu slibovali, že se zbavíme prostředníků a budeme spolu komunikovat přímo, stejně jako spolu budeme přímo provádět i obchodní transakce – prodávající se spojí přímo se zákazníkem, umělec s posluchačem nebo čtenářem, stojí mezi nimi jen síť, která je neuvěřitelně svobodná a promiskuitní – každý se může bavit s každým jako rovní, paket jako paket, všechny tečou stejně.
Tahle idea dávno zemřela a teď působí jako něco z jiného světa nebo aspoň jiného století – jako horké sny utopistů, zapomenuté a ztracené teorie starého světa. Internet je prostředníků plný. Určitě jste taky zachytili tweet ve stylu:
Uber, největší taxi společnost na světě, nevlastní žádná auta. AirBnB, největší hotelová společnost, nevlastní žádné hotely. Facebook, největší mediální společnost, nevlastní žádná média.
To znamená jediné: uber není taxislužba, airbnb není hotelový řetězec a facebook není to, co o sobě tvrdí, všechno jsou to jen prostředníci. A tihle prostředníci, které měl internet kompletně eliminovat jako nepotřebný relikt minulosti, na síti vzkvétají do největších společností, jaké lidstvo kdy spatřilo.
Připadá mi perverzní, když jsou tito mega-rentiéři oslavováni jako úspěchy & výdobytky moderní doby, působí to na mě jako kdyby otrok submisivně oslavovala svého pána. Existential comics k má i k tomuto co říct: The silicon valley dream: to start a company that produced absolutely nothing, but inserts itself between transactions to skim off the top.
Je rok 2018 a doby optimismu zmizely s první dekádou tohoto prohnilého milénia. Pamatujete si ty omamné dny twitterové revoluce v Íránu a arabského jara, které byly poháněny dynamikou sociálních sítí? V těch letech jsme věřili, že potřebujeme jen víc internetu a svoboda na sebe nenechá dlouho čekat. Neuběhlo ani deset let a teď se brodíme bahnem docela jiného světa. Všude kolem fake news, ruské troll farmy, politická manipulace a čínský social credit systém. Internet není osvobozující síla, zcela neslučitelná s despocií a autokracií. Techno-utopisté byli blázniví snílci, idioti nebo rovnou lháři. Tak jako tak, jejich vize narazily na mělčiny reality a zkrachovaly. Teď se musíme na svět dívat kriticky a zkoumat ho takový, jaký je a nezdržovat se dávno mrtvými sliby a demagogií o spravedlivější budoucnosti, ve které každý jednotlivý člověk něco znamená.
Naštěstí bylo napsáno mnoho o tom, že současnost v sobě má jistou hořkou notu. Uber není jen levnější taxi, ale zaměstnavatel z pekla, aibnb není jen levnější ubytování, ale hnací síla gentrifikace, facebook není ten nástroj lidského spojení, ale především neuvěřitelná disrupce v oboru sledování a propaganda as a service.
(Jen si představte když Zuck, kandidující na amerického prezidenta v roce 2020, aktivuje moc svého impéria. Může jít o sílu tak neuvěřitelně efektivní, mocnou a destruktivní, že si skoro přeji, abych to zažil.1 )
Četl jsem teď něco málo o Hegelovi a jeho myšlence, že extrémní pohyby kyvadel dějin – přestože jde o přehnané korekce nedostatků minulosti – jsou nutné a nevyhnutelné, protože – i když se nenacházíme zrovna v nejlepší možné pozici – vývoj světa a dějin se stále pohybuje kupředu.
Sám nejsem dost optimistický, abych tomuhle věřil. Kyvadlo se po ultimátním zhoupnutí může zaseknout v krajní pozici navždy. Někdo tomu říká singularita, někdo jen zatraceně špatný den, který potrvá navždy (kterému by zabránila preemptivní revoluce).
Ale na druhou stranu mě uklidňuje představa, že život, svět a civilizace jsou neuvěřitelně bezcenné koncepty a proto se nestane nic, když to všechno skončí.
Ale to zase zabíhám od tématu prostředníků k terminálnímu pesimismu. Někdy bych měl napsat samostatný článek, který by vysvětlil můj nihilismus a celkovou nevíru v budoucnost lidského projektu. Možná někdy příště. Ale nezáleží na tom jestli to napíšu nebo ne. Všichni budeme za pár let mrtví nebo se budeme modlit, abychom byli po smrti.
- Zase musím vyvolat slova Gylese Brandretha: „If as a result of his presidency the world does indeed end, won't it be marvelous if it happened in our time?“