k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Internet prostředníků

2. 5. 2018 — k47

Vi­zi­o­náři raného in­ter­netu sli­bo­vali, že se zba­víme pro­střed­níků a budeme spolu ko­mu­ni­ko­vat přímo, stejně jako spolu budeme přímo pro­vá­dět i ob­chodní trans­akce – pro­dá­va­jící se spojí přímo se zá­kaz­ní­kem, umělec s po­slu­cha­čem nebo čte­ná­řem, stojí mezi nimi jen síť, která je ne­u­vě­ři­telně svo­bodná a pro­mis­ku­itní – každý se může bavit s každým jako rovní, paket jako paket, všechny tečou stejně.

Tahle idea dávno ze­mřela a teď působí jako něco z jiného světa nebo aspoň jiného sto­letí – jako horké sny uto­pistů, za­po­me­nuté a ztra­cené teorie starého světa. In­ter­net je pro­střed­níků plný. Určitě jste taky za­chy­tili tweet ve stylu:

Uber, nej­větší taxi spo­leč­nost na světě, ne­vlastní žádná auta. AirBnB, nej­větší ho­te­lová spo­leč­nost, ne­vlastní žádné hotely. Fa­ce­book, nej­větší me­di­ální spo­leč­nost, ne­vlastní žádná média.

To zna­mená jediné: uber není ta­xislužba, airbnb není ho­te­lový ře­tě­zec a fa­ce­book není to, co o sobě tvrdí, všechno jsou to jen pro­střed­níci. A tihle pro­střed­níci, které měl in­ter­net kom­pletně eli­mi­no­vat jako ne­po­třebný relikt mi­nu­losti, na síti vzkvé­tají do nej­vět­ších spo­leč­ností, jaké lid­stvo kdy spat­řilo.

Při­padá mi per­verzní, když jsou tito mega-ren­ti­éři osla­vo­váni jako úspě­chy & vý­do­bytky mo­derní doby, působí to na mě jako kdyby otrok sub­mi­sivně osla­vo­vala svého pána. Exis­ten­tial comics k má i k tomuto co říct: The si­li­con valley dream: to start a com­pany that pro­du­ced ab­so­lu­tely no­thing, but in­serts itself be­tween transacti­ons to skim off the top.

Je rok 2018 a doby op­ti­mismu zmi­zely s první de­ká­dou tohoto pro­hni­lého mi­lé­nia. Pa­ma­tu­jete si ty omamné dny twit­te­rové re­vo­luce v Íránu a arab­ského jara, které byly po­há­něny dy­na­mi­kou so­ci­ál­ních sítí? V těch letech jsme věřili, že po­tře­bu­jeme jen víc in­ter­netu a svo­boda na sebe ne­ne­chá dlouho čekat. Ne­u­běhlo ani deset let a teď se bro­díme bahnem docela jiného světa. Všude kolem fake news, ruské troll farmy, po­li­tická ma­ni­pu­lace a čínský social credit systém. In­ter­net není osvo­bo­zu­jící síla, zcela ne­slu­či­telná s despo­cií a au­to­kra­cií. Techno-uto­pisté byli bláz­niví snílci, idioti nebo rovnou lháři. Tak jako tak, jejich vize na­ra­zily na měl­činy re­a­lity a zkra­cho­valy. Teď se musíme na svět dívat kri­ticky a zkou­mat ho takový, jaký je a ne­zdr­žo­vat se dávno mrt­vými sliby a de­ma­go­gií o spra­ved­li­vější bu­douc­nosti, ve které každý jed­not­livý člověk něco zna­mená.

Na­štěstí bylo na­psáno mnoho o tom, že sou­čas­nost v sobě má jistou hořkou notu. Uber není jen lev­nější taxi, ale za­měst­na­va­tel z pekla, aibnb není jen lev­nější uby­to­vání, ale hnací síla gen­t­ri­fi­kace, fa­ce­book není ten ná­stroj lid­ského spo­jení, ale pře­de­vším ne­u­vě­ři­telná di­srupce v oboru sle­do­vánípro­pa­ganda as a ser­vice.

(Jen si před­stavte když Zuck, kan­di­du­jící na ame­ric­kého pre­zi­denta v roce 2020, ak­ti­vuje moc svého im­pé­ria. Může jít o sílu tak ne­u­vě­ři­telně efek­tivní, mocnou a de­struk­tivní, že si skoro přeji, abych to zažil.1 )

Četl jsem teď něco málo o He­ge­lovi a jeho myš­lence, že ex­trémní pohyby ky­va­del dějin – přes­tože jde o pře­hnané ko­rekce ne­do­statků mi­nu­losti – jsou nutné a ne­vy­hnu­telné, pro­tože – i když se ne­na­chá­zíme zrovna v nej­lepší možné pozici – vývoj světa a dějin se stále po­hy­buje kupředu.

Sám nejsem dost op­ti­mis­tický, abych to­muhle věřil. Ky­va­dlo se po ul­ti­mát­ním zhoup­nutí může za­sek­nout v krajní pozici navždy. Někdo tomu říká sin­gu­la­rita, někdo jen za­tra­ceně špatný den, který potrvá navždy (kte­rému by za­brá­nila pre­emptivní re­vo­luce).

Ale na druhou stranu mě uklid­ňuje před­stava, že život, svět a ci­vi­li­zace jsou ne­u­vě­ři­telně bez­cenné kon­cepty a proto se ne­stane nic, když to všechno skončí.

Ale to zase za­bí­hám od tématu pro­střed­níků k ter­mi­nál­nímu pe­si­mismu. Někdy bych měl napsat sa­mo­statný článek, který by vy­svět­lil můj ni­hi­lis­mus a cel­ko­vou nevíru v bu­douc­nost lid­ského pro­jektu. Možná někdy příště. Ale ne­zá­leží na tom jestli to napíšu nebo ne. Všichni budeme za pár let mrtví nebo se budeme modlit, abychom byli po smrti.


  1. Zase musím vy­vo­lat slova Gylese Bran­dre­tha: „If as a result of his pre­si­dency the world does indeed end, won't it be mar­ve­lous if it hap­pe­ned in our time?“
píše k47 & hosté, ascii@k47.cz